Délka života slepice závisí především na tom, k čemu ji chováte. Zatímco nosnice z průmyslových hybridů se dožívají běžně dvou až tří let, protože jejich produkce vajec po tomto období prudce klesá, selská plemena se při dobré péči dožívají i sedmi až deseti let. Při rozhodování, jak dlouho vám slepice vydrží, hraje roli nejen genetika, ale i způsob ustájení, strava a zdravotní péče.
Základní pravidlo pro začátek: u tří až pěti slepic v běžném kurníku o rozloze dvou až tří metrů čtverečních přichází na řadu částečná výměna každých sedm až deset dní. Nejde však o to vyhodit vše, ale odstranit vlhká místa kolem napáječky a pod hřady, kde se trus hromadí nejvíce. Čerstvou vrstvu pak stačí doplnit po částech, aby zůstala zachována biologická aktivita spodních vrstev, které pomáhají rozkládat amoniak.
Další osvědčenou bylinou je tymián. Ten má nejen repelentní účinky, ale také snižuje vlhkost, která je hlavní příčinou zápachu. Usušený tymián rozdrťte na prášek a smíchejte s dřevěným popelem v poměru jedna ku jedné. Tuto směs pak lehce nasypte na podestýlku – nejenže pohltí čpavek, ale také zabrání rozmnožování much. Stejně dobře funguje i rozmarýn, který můžete pálit na plechu jako přírodní kadidlo. Jeho kouř odpuzuje mouchy a komáry, ale pozor na požární bezpečnost – plech umístěte do bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů a nikdy ho nenechávejte bez dozoru.
Když se řekne slepice, většinou si představíme hladké, přilehlé peří. Existují ale plemena, u kterých peří připomíná spíše srst – je měkké, kudrnaté, nebo dokonce připomíná vlnu. Tento jev není náhoda, ale výsledek genetických mutací, které ovlivňují strukturu keratinu. Pokud uvažujete o chovu takových slepic, je důležité pochopit, co to znamená pro jejich zdraví, péči i produkci vajec.
Nejznámějším zástupcem jsou hedvábničky, jejichž peří připomíná hedvábí a je rozvolněné do jemných vláken. Tato struktura vzniká tím, že se pírka navzájem nespojují, protože jim chybějí háčky. Výsledkem je dojem srsti, který je na dotek neobvykle příjemný. Podobně působí i některá kadeřavá plemena, kde se peří stáčí směrem ven, což vytváří efekt rozcuchané srsti. Méně známé jsou pak „chlupaté” varianty běžných plemen, které se objevují při křížení s hedvábničkami.
Než začnete sypat beton a řezat palubky, spočítejte si, kolik slepic skutečně chcete chovat. Z tohoto čísla se odvíjí nejen velikost kurníku, ale i výběh a celková dispozice. Na jednu nosnici počítejte minimálně 0,5 až 0,8 metru čtverečního uvnitř kurníku. Pokud plánujete 10 slepic, potřebujete tedy 5 až 8 metrů čtverečních. Větší prostor není luxus, ale prevence proti zraněním a stresu, který vede ke snížené snášce.
Typickou chybou je používání čerstvých bylin v příliš velkém množství. Pokud jimi zahrnete celou podlahu, začnou hnít a vytvoří ještě větší zápach. Vždy je střídejte: jeden týden mátu, další týden tymián a tak dál. Tím zabráníte tomu, aby si hmyz na vůni zvykl. Důležité je také byliny pravidelně obměňovat, minimálně dvakrát týdně, jinak se jejich účinek rychle vytratí.
V neposlední řadě se zamyslete nad tím, jak vypustit slepice na výběh. Pokud je zima mírná a neleží sníh, nepouštějte je ven – potřebují pohyb a čerstvý vzduch. Ale vždy jim zajistěte chráněné místo před větrem – třeba přístřešek z překližky nebo plachty. Po pobytu venku slepice večer určitě zkontrolujte, jestli nemají namrzlé hřebeny nebo prsty. Pokud ano, potřete je vazelínou nebo olejem. Zazimovat kurník znamená připravit ho tak, aby ptáci měli nejen teplo, ale hlavně zdravé prostředí – a to se pozná podle suché podestýlky a čistého vzduchu uvnitř.
Pro začátek si vyberte jedno plemeno a věnujte mu pozornost. Hedvábničky jsou ideální volbou – jsou klidné, dobře snášejí i menší výběh a jejich peří se snadno udržuje. Pokud chcete i vejce, počítejte s menší snůškou – chlupatá plemena nejsou špičkovými nosnicemi. Naopak vynikají jako okrasná zvířata a některá, jako hedvábničky, i jako kvočny. Když jim zajistíte sucho, čistotu a vyváženou stravu, odmění se vám nejen zajímavým vzhledem, ale i přátelskou povahou.
Chov takových slepic má svá specifika. Kvůli měkkému peří hůře snášejí chlad a vlhko – peří je nechrání tak dobře jako u běžných plemen. Proto je klíčové zajistit suchý, větraný kurník a v zimě případně přitápět. Naopak v létě se snadněji přehřívají, protože peří neumožňuje tak účinnou termoregulaci. Pravidelně kontrolujte, zda se jim neudělaly paraziti – v husté „srsti” se snáze schovají vši a roztoči. Koupel v písku nebo popelu by měla být samozřejmostí.
If you have any issues with regards to wherever in addition to tips on how to work with sem, you’ll be able to email us at our own website.