Důležité je také vědět, kdy je čištění opravdu nutné. Doporučuje se kontrola a čištění minimálně jednou ročně, ideálně před začátkem topné sezony. Pokud topíte méně kvalitním dřevem nebo v kamnech denně, zkracuje se interval na půl roku. Pravidelnou údržbou prodloužíte životnost komína a zvýšíte bezpečnost celého domu. Pamatujte, že mechanické čištění je sice účinné na saze, ale na dehet a další usazeniny si vyžádejte pomoc kominíka.
Mezi časté chyby patří čištění komína za provozu, použití kartáče s nesprávným průměrem, nebo vynechání kontroly poškození komínové vložky. Před čištěním si vždy ověřte, zda jsou v komíně volně přístupné všechny revizní otvory. Pokud narazíte na pevné usazeniny, které kartáč neodstraní, nepokoušejte se je násilně odstraňovat – to je práce pro odborníka. Rovněž nikdy nepoužívejte k čištění hořlavé chemikálie, které by mohly způsobit požár.
Samotné čištění provádějte od shora dolů. Vyjděte na střechu, ale pouze pokud je sucho, nefouká silný vítr a máte zajištěnou stabilní oporu. Ideální je použít bezpečnostní postroj a kotvení, pokud je to možné. Uvolněte horní část komína, vložte kartáč a postupně ho spouštějte dolů. Krouživými pohyby uvolňujte saze z vnitřních stěn. Po každých pár metrech kartáč vytáhněte, očistěte a pokračujte. Vyvarujte se prudkých trhnutí, mohli byste poškodit vložku komína.
Klíč je v suchém dřevu a správném dávkování Základním předpokladem pro dlouhé hoření je dřevo s vlhkostí pod 20 procent. Čerstvě pokácené dřevo má vlhkost kolem 50 procent a při topení se energie spotřebovává na odpařování vody, ne na vytápění. Navíc mokré dřevo produkuje více dehtu a usazenin v komíně. Pokud si dřevo řežete sami, počítejte s minimálně dvěma lety sušení na vzdušném místě. Před samotným topením mějte dřevo ještě pár dní v suché místnosti, aby se jeho povrchová vlhkost snížila.
Proč je důležité kontrolovat přísun vzduchu? Průběh hoření závisí na třech faktorech: teplotě, množství kyslíku a vlhkosti dřeva. Pokud přivřete klapku kamen, omezíte přísun kyslíku. Plamen se zmenší, ale dřevo se začne tzv. doutnat – to znamená, že vzniká více oxidu uhelnatého a dehtu. Ten se sráží na stěnách komína a snižuje tah. Typická chyba začátečníků je přikládat příliš mnoho dřeva najednou. Tím se ochladí spalovací prostor, hoření se zpomalí a vzniká kouř, který místo tepla odchází komínem.
Když přiložíte poleno do kamen, nezačne hořet samo od sebe. Nejprve musíte dodat energii, která překoná vazby mezi molekulami dřeva. Teprve při teplotě kolem 200–300 °C se začnou uvolňovat těkavé látky – hlavně voda, oxid uhličitý a hořlavé plyny. Pokud teplota stoupne nad 300 °C, tyto plyny se vznítí a vznikne viditelný plamen. Samotné dřevo přitom nehoří přímo; hoří právě uvolněné plyny, které reagují s kyslíkem ze vzduchu.
Další častou chybou je topení příliš malými kusy dřeva, které rychle shoří a vytvoří jen málo žhavého uhlí. Pak musíte často přikládat, což pokaždé způsobí dočasné ochlazení ohniště a více kondenzátu. Ideální jsou polena o průměru 8–12 cm a délce odpovídající topeništi. Pravidelně také kontrolujte stav těsnění dvířek – pokud je poškozené, do ohniště proniká neřízený vzduch, který mění teplotní poměry a zvyšuje usazování skla. Výměna těsnění je jednoduchá a levná údržba, která se vyplatí.
Při přikládání proto vždy nechte dřevo rozhořet do fáze plamenů, a teprve potom přivřete klapku. Pokud byste klapku zavřeli příliš brzy, uvolňující se plyny nedohoří a začnou se srážet na stěnách. Typický projev je černý, lesklý povlak na skle kamen – to je dehet. Abyste se tomu vyhnuli, používejte pouze suché dřevo s vlhkostí do 20 %. Vlhkost poznáte podle hmotnosti: čerstvě pokácené dřevo je těžké a při poklepu vydává tlumený zvuk, suché dřevo je lehké a zvoní.
Ráno pak oceníte, když kamna před spaním necháte „dojít” do fáze žhavých uhlíků. Nesnažte se je udusit úplně. Uhlíky sice nevydávají sálavé teplo, ale udržují vnitřní teplotu kamen a komína, takže ráno stačí přiložit menší dávku a oheň se rychle rozhoří. Pokud byste kamna nechali úplně vychladnout, přikládání by trvalo déle a spotřebovali byste více dřeva. A ještě jedna rada: nečistěte popel úplně – tenká vrstva popela (asi 2–3 cm) na dně topeniště působí jako izolant a pomáhá udržet žár. S těmito zásadami už nebudete muset uprostřed noci vstávat, abyste přiložili.
Když se kartáč dostane až dolů, saze se sesypou do topeniště nebo do vymetacích dvířek. Vysajte je průmyslovým vysavačem nebo je opatrně vyberte lopatkou. Nikdy saze nevysávejte běžným domácím vysavačem, protože jemné částice mohou poškodit motor a rozšířit je po místnosti. Po dokončení zkontrolujte kartáč a tyče, zda nejsou poškozené, a uložte je na suché místo. Zbytkové saze z vnitřku topeniště setřete vlhkým hadříkem.
When you have just about any issues relating to where in addition to the best way to employ https://bookmark4You.win, you are able to e mail us in the webpage.