Třetí oblast, kde lidé chybují, je obsluha. Akumulační vložku nelze topit jako běžná kamna – přikládat malé dávky každou hodinu je kontraproduktivní. Správný postup znamená rozhořet velký oheň, nechat dřevo dokonale prohořet a pak nechat vložku „dotápět” z hmoty. Během přikládání a dohořívání se mohou uvolňovat plyny, které kondenzují v komíně. Pokud vložku dusíte hned po přiložení, vzniká dehet, který snižuje účinnost a zapáchá.
Pozor také na komín. Akumulační vložka vyžaduje silnější tah a čistý spalinový kanál. Pokud máte starý komín s velkým průřezem a bez vložkování, spaliny budou kondenzovat a vložka se rychle zanáší. Než začnete topit, nechte komín zkontrolovat kominíkem a případně vyspalkovat. Zanedbaný komín navíc znamená riziko požáru, což u akumulačního systému platí dvojnásob, protože povrchové teploty bývají vyšší a provoz delší.
Když budete hlídat vlhkost, skladování a způsob přikládání, tvrdé dřevo vám poslouží spolehlivě celou zimu. Nezapomeňte, že i nejlepší surovina se dá zkazit špatným zacházením. A právě to, jak s dřevem nakládáte, rozhoduje o tom, jestli budete topit dvakrát za stejnou cenu, nebo jen jednou a s polovičním účinkem.
Základem je rozlišit tvrdé a měkké dřevo. Mezi tvrdé patří buk, dub, habr, jasan nebo javor. Tyto dřeviny mají vyšší výhřevnost na jednotku objemu, hoří déle a vytvářejí kvalitní žhavé uhlíky. Měkké dřevo (smrk, borovice, topol) sice rychleji vysychá a snáze se podpaluje, ale jeho výhřevnost je nižší a rychleji prohoří. Pro hlavní topnou sezónu se proto vyplatí sáhnout po tvrdém dřevě, ale pozor – jeho hlavní výhoda se projeví pouze tehdy, když má správnou vlhkost.
Typickou chybou je čištění skla až ve chvíli, kdy je vrstva sazí silná a přilepená. Mnohem snazší je odstraňovat povlak po každém topení, když je sklo ještě vlažné. Použijte vlhký hadřík a případně jemný čisticí prostředek na sklokeramiku – žádné abrazivní pasty nebo ostré škrabky, které sklo poškrábou. Pokud si všimnete, že se i přes suché dřevo sklo zanáší, zkontrolujte těsnění dvířek a stav spalinové cesty. Dehet, který se usazuje na skle, je totiž signálem, že něco v procesu spalování nefunguje správně.
První věc, kterou je nutné pochopit, je rozdíl mezi krbovou vložkou s teplovodním výměníkem a akumulačním jádrem. U akumulační vložky jde především o hmotu – obvykle šamot, cihly nebo speciální beton. Tyto materiály se musí nejprve důkladně „nabít” teplem. To znamená, že topíte naplno a dlouho, často i několik hodin. Teplo se pak sálá z povrchu vložky nebo z obezdívky postupně. Pokud toužíte po rychlém přitopení večer, akumulační systém vás zklame – potřebuje plánování.
Důležitý je také správný režim přívodu vzduchu. Při roztápění nechte přívod plně otevřený, dokud plamen nehoří jasně a sklo se nezačne čistit. Poté vzduch utlumte na provozní úroveň. Pokud byste ale táhli příliš dlouho na plný výkon, přehřejete sklo a může dojít k jeho prasknutí. Naopak příliš utlumený oheň – zejména s vlhkým dřevem – způsobí doutnání, které zanese sklo během hodin. Optimální je najít rovnováhu: dostatek vzduchu pro čisté hoření, ale ne tolik, aby teplota nekontrolovatelně rostla.
Když kupujete palivové dřevo, první věc, kterou většinou zkontrolujete, je hmotnost. Těžký metr dřeva ale nemusí být nutně dobrý. Mnohem spolehlivější známku kvality najdete na čele polena. Právě tam se ukáže, jestli dřevo prošlo správným procesem vysychání, nebo jestli vás čeká mnoho bezesných nocí u kamen, která jen kouří a netopí.
V neposlední řadě myslete na regulaci vzduchu. Většina akumulačních vložek má primární a sekundární přívod vzduchu. Špatné nastavení vede k nedokonalému spalování, které se projeví černým sklem a nízkou výhřevností. Naučte se používat obě ovládací páky a najděte ideální kombinaci podle vlhkosti dřeva a venkovní teploty. Čím sušší dřevo, tím lépe – palivové dřevo s vlhkostí nad 20 % je u akumulační vložky zbytečná ztráta.
Na co si dát pozor při stavbě a obezdění Zásadní je správný návrh obezdívky. Akumulační hmota musí být v těsném kontaktu s vložkou, jinak teplo uniká komínem nebo zbytečně do zdi. Nejčastější chyba je použití obyčejné sádrokartonové konstrukce s tenkou vrstvou izolace. To sice ušetří místo, ale z akumulační vložky udělá obyčejná kamna, která sáhnou na nízkou účinnost. Nechte si obezdívku navrhnout odborníkem a vyžadujte materiály s vhodnou tepelnou kapacitou – ideálně šamot, vápenné omítky nebo speciální akumulační desky.
Suché dřevo se pozná podle charakteristických trhlin, které se táhnou od středu ke kraji. Čím jsou trhliny širší a hlubší, tím je dřevo sušší. Začínají v jádru a postupně se rozšiřují směrem k obvodu. To je přirozený proces, při kterém se dřevo smršťuje a uvolňuje vodu. Pokud jsou praskliny pouze na povrchu a nezasahují do hloubky, dřevo pravděpodobně jen rychle oschlo zvenku, ale uvnitř zůstává vlhké. Takové poleno se brzy zdeformuje a popraská až při hoření.
If you adored this article and also you would like to collect more info concerning Rekonstrukce bytu nicely visit our page.