Co všechno se podílí na celkové době montáže Největší časovou rezervu si nechte na tmelení a broušení. Samotné desky připevníte rychle, ale každý spoj musí projít minimálně dvěma vrstvami tmelu, mezi nimiž se čeká na zaschnutí. V běžném bytovém prostředí trvá zaschnutí tmelu při pokojové teplotě čtyři až osm hodin, v zimě nebo při vyšší vlhkosti i déle. Pokud spěcháte a nanesete druhou vrstvu na nezaschlý podklad, začnou se tvořit praskliny a vy budete muset vše obrousit a opravit. Tím se celý proces prodlouží o další den, který jste původně neplánovali.
Nakonec přelepte všechny spoje a rohy skelnou páskou a zatmelte. Tmely nanášejte ve dvou až třech vrstvách, vždy po zaschnutí přebruste. Šrouby zatmelte samostatně. Po vybroušení je povrch připraven na penetraci a malbu. Nezapomeňte, že tmel a barvy potřebují čas na vyschnutí – pokud spěcháte, může povrch popraskat. Častou chybou bývá také špatné ukotvení vodících profilů, příliš velká vzdálenost nosných profilů nebo zapomenutí na kabelové prostupy. Pokud se vyhnete těmto chybám, bude vaše příčka rovná, tichá a stabilní.
U plastových trubek je situace složitější. Při požáru se plast rychle roztaví a vytvoří otvor, kterým se může oheň snadno šířit. Proto se pro plastové potrubí používají speciální požární manžety nebo tmelící systémy, které při zvýšení teploty nabobtnají a dutinu uzavřou. Montáž manžety musí být provedena přesně podle pokynů výrobce – nejčastější chybou je umístění manžety příliš daleko od stěny nebo její nedostatečné přitažení k povrchu. Stejně tak je nutné zajistit, aby manžeta obepínala trubku po celém obvodu bez mezer.
Hliníkové nebo ocelové trubky vyžadují jiný přístup. Kov samotný je sice nehořlavý, ale při vysokých teplotách se rychle zahřeje a může přenést teplo na druhou stranu stěny. Proto se kolem kovových trubek používá izolační vrstva, která oddálí zahřátí povrchu. Důležité je také utěsnit prostor mezi trubkou a stěnou pružným požárním tmelem, který vyrovná tepelnou roztažnost. Pokud by byl tmel příliš tvrdý, při zahřátí by popraskal a ztratil těsnicí schopnost.
Jakmile je zárubeň vyrovnaná, přišroubujte ji k nosným profilům příčky. Použijte vruty do kovu, které projdou přes sádrokarton a zachytí se v profilu. Vzdálenost mezi vruty by neměla přesáhnout 30 cm. Pokud byste šroubovali příliš blízko hrany sádrokartonu, hrozí jeho prasknutí. Po upevnění zárubně vyplňte mezeru mezi ní a sádrokartonem montážní pěnou – nanášejte ji v tenkých vrstvách, protože pěna výrazně zvětšuje objem. Po vytvrdnutí (obvykle po 2–3 hodinách) přebytečnou pěnu odřízněte nožem.
Utěsnění prostupů instalací je jedním z nejnáročnějších kroků při zajišťování požární odolnosti stavebních konstrukcí. I když se to zdá jako detail, špatně provedený prostup dokáže snížit požární odolnost stěny z původních 60 minut na méně než 10. Nejde přitom jen o estetiku – jde o to, zda stěna skutečně vydrží oheň tak dlouho, jak předpokládá projekt, a zda se plameny a kouř nerozšíří do dalších požárních úseků.
Montáž dveří do sádrokartonové příčky se na první pohled může zdát jako úkol pro profesionála, ale s trochou trpělivosti a správným postupem to zvládnete i svépomocí. Klíčové je pochopit, že sádrokarton není nosný materiál – veškerou váhu dveří musí přenést hliníkové nebo dřevěné profily, které do příčky vložíte. Pokud tento základ podceníte, dveře se časem sesednou, přestanou doléhat a začnou vrhat stíny ve špaletě.
Krok za krokem: od měření po poslední šroub Nejprve si na podlaze, stropě a stěnách vyznačte přesnou polohu budoucí příčky. K tomu použijte laserový nebo vodováhový přístroj – s obyčejnou metrem a tužkou to jde také, ale riziko křivé příčky je vyšší. Profily veďte od podlahy ke stropu, přičemž mezi profilem a podlahou nechte mezeru asi jednoho centimetru, aby se příčka neopírala o podlahu, ale o strop. Tuto mezeru vyplníte montážní pěnou nebo ji zakryjete podlahovou lištou. Pro upevnění použijte hmoždinky a vruty vhodné pro daný materiál stropu a stěn.
Po dokončení utěsnění je vhodné provést vizuální kontrolu. Zkontrolujte, zda není materiál popraskaný, zda nejsou viditelné mezery a zda je povrch rovný. V případě pochybností je lepší prostup předělat, než spoléhat na to, že „to snad bude stačit”. Při větších rekonstrukcích nebo při stavbě nových objektů se vyplatí konzultovat návrh požárního zabezpečení s projektantem, který určí přesné požadavky na každý prostup.
Při porovnávání nabídek se vyhněte podezřele nízkým cenám. Často se za nimi skrývá absence izolace, tenčí profily nebo nekvalitní zpracování spojů. Typickou chybou je také opomenutí dopravy materiálu a likvidace odpadu, které se do konečné faktury stejně promítnou. Mnohem lepší je vybrat si firmu, která vám předem jasně rozepíše položky a vysvětlí případné navýšení. Díky tomu budete přesně vědět, za co platíte, a vyhnete se nepříjemným překvapením.
If you liked this posting and you would like to get additional data about více na webu kindly stop by our own web page.