Jak si první republiku v pasáži skutečně vychutnat Nejdůležitější rada zní: neporovnávejte tuto pasáž s moderními obchodními centry. Tady nejde o nákupy, ale o zážitek z architektury a historie. Typickou chybou bývá, že lidé hledají toalety nebo rychlé občerstvení, a když je nenajdou, jsou zklamaní. Místo toho se zaměřte na to, co je zde k vidění: na vstupní portál do kina, na původní lucerny a na to, jak se prostor mění v závislosti na denní době. Ráno, když je pasáž prázdná, uslyšíte vlastní kroky a to je ten správný okamžik, abyste si představili, jak tudy chodili lidé v dobách, kdy se zde natáčely filmy. Odpoledne zase pasáž ožije a vy si můžete všimnout, jak funguje jako společenský prostor.
To, co Babu odlišuje od podobných projektů, je důraz na sociální rozměr architektury. Domy nebyly stavěny jako izolované vily pro bohaté, ale jako součást komunitního bydlení. Zahrady přecházejí jedna v druhou, ulice jsou úzké a křivolaké, což nutí řidiče zpomalit a chodce cítit se bezpečně. Při prohlídce si všimněte, jak jsou domy orientovány na jih – to není náhoda. Architekti věděli, že sluneční paprsky v zimě prohřejí interiér, a v létě je naopak stínění přesahy střech a teras. Tato chytrost je dnes inspirací pro mnoho nových staveb, ale bohužel se na ni často zapomíná – moderní developeři řeší energetickou náročnost technologiemi, ne orientací.
Nezapomínejte na dlažbu a terén před budovou. Kamenná mozaika, mlatový chodník nebo asfaltový pruh vedoucí k vchodu prozrazují, jak se měnilo okolí památky. Zarostlé stopy po staré cestě nebo chodník, který končí u zdi, naznačují zrušený vchod. Dobrým trikem je obejít památku kolem dokola a všímat si, kde je zeleň nejhustší – tam často bývala hnojiště či odpadní jímka. Tyto plochy dnes zarůstají kopřivami nebo bezem.
Pasáž Světozor, skrytá mezi Vodičkovou a Jungmannovou ulicí, není jen obyčejným průchodem. Je to jedno z mála míst v Praze, kde na vás první republika dýchne z každého kamene, aniž byste museli platit vstupné. Když tudy procházíte, všimněte si dlažby, která pamatuje éru, kdy se zde točily filmy a kavárny praskaly ve švech. Nejdůležitější je ale zastavit se a podívat se vzhůru – na prosklenou střechu, která propouští světlo přesně tak, jak to architekti zamýšleli před téměř sto lety. Právě tady pochopíte, proč se pasáže stavěly jako města ve městě.
Pokud si chcete odnést víc než jen fotky, zkuste si před návštěvou zjistit něco o historii budovy. Když budete vědět, že pasáž vznikla na místě bývalého kláštera a že kino bylo jedno z prvních v Praze, které promítalo zvukové filmy, začnete vnímat prostor úplně jinak. Vyhnete se tak častému omylu, že jde jen o obyčejnou pasáž s kinem. Až budete odcházet, podívejte se ještě jednou na hlavní vchod z Vodičkovy ulice – všimněte si, jak je fasáda decentní, ale přesto reprezentativní. To je přesně prvorepublikový styl: elegance bez zbytečné okázalosti, která vás přiměje se sem vrátit.
Na rozdíl od běžných pražských čtvrtí, kde domy stojí v řadě podél ulice, je Baba ukázkou řízené zástavby na svahu. Většina rodinných domů zde byla navržena tak, aby maximalizovala výhled na Prahu a zároveň minimalizovala dopad na okolní přírodu. Pokud se rozhodnete Babu prozkoumat, nevynechejte ulici Nad Paťankou ani Na Ostrohu. Právě zde najdete největší koncentraci autentických staveb – od vily autora architekta Oldřicha Starého až po dům malíře a sochaře Ladislava Sutnara. Typickým znakem je plochá střecha, pásová okna a bílá fasáda, která měla zdůraznit civilnost a vzdušnost.
Další pastí je představa, že funkcionalismus je nudný a sterilní. Na Babě uvidíte skvělou práci s barvou – některé domy mají modré nebo zelené rámy oken, jiné cihlové detaily. Architekti experimentovali s materiály, jako je lícová cihla, sklobeton nebo dřevěné obklady. Nebojte se proto zabrousit do postranních uliček, kde často objevíte méně okázalé, ale o to zajímavější stavby. Až budete u toho, porovnejte si Babu s okolní výstavbou z 90. let – hned pochopíte, proč se o funkcionalismu mluví jako o „čisté architektuře”.
Pokud se chcete vyhnout nejčastější chybě návštěvníků, neprocházejte pasáž pouze jako zkratku z Vodičkovy na Jungmannovo náměstí. Zpomalte a vnímejte detaily. Všimněte si mosazných prvků na dveřích, které vedou do kinosálu, a také původních výtahů, které dodnes připomínají prvorepublikovou eleganci. Když si dáte tu práci a budete hledat, narazíte na informační tabule, které přibližují historii místa. Doporučuji si je přečíst – dozvíte se, že zde sídlila slavná kavárna, kde se scházeli umělci, a že kino Světozor funguje prakticky bez přestávky od třicátých let minulého století.
If you loved this article and you wish to receive details about zdroj i implore you to visit the website.