Při pohybu po ostrém hřebeni se držte pokud možno hřebenové linie, ale pokud je to nebezpečné, využijte bezpečnější terén pod hranou. Často je lepší mírný sestup pod hřeben, kde je více vegetace a lepší podloží, než riskovat pád po exponované hraně. Sledujte značení, ale nikdy mu nevěřte bezvýhradně. Značky pouze naznačují směr, ale neříkají nic o aktuálním stavu cesty. Po dešti nebo mrazu může být i lehce vypadající úsek kluzký jako led. V takovém případě neváhejte a nasaďte si nesmekavé návleky na boty, které výrazně zvýší vaši stabilitu.
Základem je plánování s rezervou. Většina chyb pramení z podcenění času a počasí. Na hřebeni platí, že počasí se mění rychleji než v údolí a předpověď je třeba brát s velkou rezervou. Naplánujte si trasu tak, abyste měli vždy možnost sestoupit do bezpečí, a to i za zhoršené viditelnosti. Do batohu si přibalte vždy nepromokavou bundu s kapucí, čelovku a teplou vrstvu, i když ráno svítí slunce. Teplota na hřebeni klesá s nadmořskou výškou a vítr dokáže efektivní teplotu snížit o desítky stupňů.
Když plánujete okruh, první věc, která vás napadne, je vybrat si mapu. Jenže ne každá mapa je vhodná pro každý typ terénu. Klasické papírové mapy v měřítku 1:50 000 skvěle poslouží pro hrubou orientaci, ale v hustém lese nebo v údolích s prudkými svahy vám chybí vrstevnice v dostatečném detailu. Naopak digitální mapy s podrobným reliéfem a aktuálními značkami ukážou i úzké pěšiny, které na papíře nenajdete. Porovnání map předem vám ušetří hodiny bloudění a zbytečné obcházky.
Typická chyba je také vodítko omotané kolem ruky. Pes může náhle trhnout a vy ztratíte stabilitu nebo si poraníte zápěstí. Používejte raději běžné vodítko s poutkem, které držíte volně, a při náhlém pohybu ho nechte proklouznout. Další chybou je příliš dlouhé vodítko na úzké stezce – pes se vám pak motá mezi nohama. Zkraťte ho na vzdálenost, kdy má pes hlavu u vašeho kolena, a nechte ho jít na jedné straně.
Co přesně znamenají barvy a tvary na rozcestnících Základem je pochopit, že značka není jen jeden symbol. Klasická pásová značka, kterou najdete na stromech či kamenech, se skládá ze tří pruhů. Prostřední pruh určuje barvu trasy, krajní pruhy jsou vždy bílé. Červená barva označuje dálkové trasy, modrá vede zpravidla po hřebenech, zelená spojuje údolí a žlutá je určena pro kratší, místní okruhy. Na rozcestnících, což jsou dřevěné nebo kovové tabule, pak najdete kromě názvů cílů také malé šipky s barvami. Tyto šipky ukazují, kudy která trasa pokračuje, a hlavně kolik kilometrů zbývá k cíli. Pozor na to, že vzdálenost je uváděna v kilometrech, ale údaj je vždy orientační, terénem se může reálně prodloužit.
České Švýcarsko nabízí nespočet tras, které zvládnete za den, ale klíčem k zážitku je vybrat správnou cestu a vyhnout se nejčastějším chybám. Než vyrazíte, zkontrolujte předpověď počasí – pískovcové skály po dešti kloužou a mlha v soutěskách dokáže během hodiny změnit orientaci. Naopak suchý den s ranním sluncem znamená menší provoz na stezkách a lepší výhledy z vyhlídek.
Posledním, ale důležitým prvkem je kontrola správnosti vaší chůze. Každá oficiální trasa KČT má svůj kód a je pravidelně udržovaná. Pokud narazíte na značku, která je vybledlá, poškozená nebo dokonce přemalovaná, neznamená to vždy, že jdete špatně. Může jít o dočasný stav po těžbě dřeva nebo po zimě. Spolehněte se proto na více zdrojů: značku, rozcestník a mapu v mobilu. Pokud se tyto tři zdroje shodují, jste na správné cestě. Jestliže se rozcházejí, je chyba na vaší straně, a nejlepší strategií je vrátit se na poslední známý bod, odkud značení fungovalo bez problémů.
Na závěr si naplánujte návrat tak, abyste vycházeli z výchozího bodu nejpozději hodinu před soumrakem. V Českém Švýcarsku nejsou veřejné osvětlení a po setmění je pohyb bez světla nebezpečný. Zkontrolujte si také, zda nejdete přes území, kde platí zákaz vstupu kvůli ochraně přírody – tyto informace najdete na informačních tabulích na začátku tras. Dodržujte pravidla, a jednodenní túra se stane zážitkem, na který nezapomenete.
Pro první túru doporučuji okruh z Hřenska na Pravčickou bránu a zpět přes Soutěsky. Vyjdete brzy ráno, nejlépe do osmé hodiny, kdy ještě nejezdí první výletní lodě. Cesta po žluté značce stoupá mírně, ale pozor na úzké schody vytesané ve skále – držte se zábradlí a nepředbíhejte. U brány si dejte pauzu, ale nepodléhejte pokušení lézt mimo vyznačené cesty; pískovec je křehký a pokuty jsou vysoké.
Častým problémem je, že pes táhne z kopce, protože ho nohy samy nesou. V takovém případě volte kratší vodítko a jděte klikatě nebo zastavujte častěji. Pokud pes tahá do kopce, pomáhá mu, když občas přidáte tempo nebo si sedne a počká. Nezapomeňte na pravidelné pauzy na vodu – dehydratace zvyšuje neklid a tím i tahání. Vždy mějte v batohu skládací misku a dostatek tekutin.
In case you beloved this short article along with you would like to get details about zjistit více i implore you to go to the website.