Když jsem před lety řešila zařizování prvního bytu, narazila jsem na zásadní problém. Jídelna byla v podstatě neexistující. Měli jsme jen malý obývák s kuchyňským koutem, kde se stůl neschovával a zároveň jsme potřebovali místo pro občasné návštěvy z druhého konce republiky. Tehdy jsem zjistila, že dining room design není jen o výběru pěkného stolu a židlí. Je to především o tom, jak do jednoho prostoru vtěsnat dvě naprosto odlišné funkce – stolování a spaní – aniž by jeden druhému překážel. A uvědomila jsem si, že nejde jen o estetiku, ale o praktické každodenní řešení, které vás nezabije organizačně ani finančně. V té chvíli jsem začala hledat cesty, jak z jednoho pokoje vytvořit místo pro večeři s přáteli i pro tatínka na dvě noci.
Prvním krokem bylo přestat vnímat jídelnu jako samostatnou místnost a začít ji brát jako multifunkční zónu. Zjistila jsem, že skvělým základem je sofa bed s kvalitním slatted frame. Tenhle kousek nábytku dělá zázraky. Běžná rozkládací pohovka s tenkou pěnovkou vás po nocování bolí za krkem. Ale když máte správný rošt s lamelami, který se prohne podle váhy, a k tomu foam mattress o tloušťce aspoň šestnáct centimetrů, rázem poskytnete hostům lepší spánek než leckterá hotelová postel. A přes den zase pohovka slouží jako posezení u jídla. Samozřejmě to chce vybrat model, kde sedák není moc měkký na dlouhé sezení u večeře, ale zároveň dostatečně pohodlný na ležení. Tady se vyplatí nešetřit a investovat do pořádného kování, které vydrží časté skládání a rozkládání.
Další pastí, do které jsem sama spadla, byl nedostatek úložného prostoru. Dejte do jídelny pěkný rozkládací gauč a rázem máte problém kam uklidit polštáře, deky a ložní povlečení, když zrovna někdo nepřespává. Řešení, které zachránilo můj malý byt, byla bed with storage. Koupili jsme prostornou truhlu, která zároveň slouží jako lavice podél stolu. Sice to není žádný designový klenot, ale do jejího útroby se vejdou všechny zimní přikrývky a rezervní polštáře. A když ji přikryjete sedacím polštářem v decentní barvě, nikdo nepozná, že je to skladovací monstrum. Tohle je přesně ten typ detailu, který v katalozích bydlení málokdy uvidíte, ale v reálném životě dělá ten největší rozdíl. Lidé si často stěžují, že jim v jídelně chybí místo, a přitom stačí jen chytře využít každý centimetr pod sedákem nebo v lavici.
Pokud řešíte opravdu stísněný prostor, kde se stůl, židle a postel nevejdou ani do jednoho rohu, přichází na řadu click-clack mechanism. Tento typ křesla nebo menší pohovky se dvěma polohami je geniální v tom, že během deseti vteřin změníte jídelní zónu na ložnici. Na rozdíl od klasických rozkládacích pohovek tady nemusíte odklízet polštáře ze sedáku, stačí jen zatáhnout za páku a opěradlo sklapne dolů. Ovšem pozor na kvalitu kovových spojů. Levné click-clacky začnou po pár měsících vrzat a mechanika se zadrhává. Vyplatí se připlatit za robustnější provedení. A opět platí, že tenká matrace na dně nestačí. Já jsem nakonec zvolila variantu, kde se pod sedákem skrývá extra foam mattress, kterou po rozložení vysunu a mám plnohodnotné lůžko.
Zapomínat bychom neměli ani na materiály. Když už do jídelny umístíte pohovku, která se bude denně používat k jídlu, musí odolávat polití, drobkům a mastným prstům. Z vlastní zkušenosti vím, že velvet upholstery je krásná na dotek a dodá místnosti luxusní nádech, ale zároveň je to nejhorší volba pro stolování s malými dětmi. Sklenička červeného vína a je po ní. Mnohem praktičtější jsou látky s proti skvrnám, ideálně pratelné potahy. Nebo sáhněte po kůži, která se snadno otře vlhkým hadrem. Důležité je také sladit výšku pohovky s výškou jídelního stolu. Pokud je sedák příliš nízko, budete se u jídla krčit. Ideální je výška kolem 45 centimetrů, což odpovídá běžné židli.
Jedna věc, kterou jsem na začátku podcenila, byla rotace hostů. V malém bytě se stane, že máte návštěvu a vy potřebujete, aby pohovka byla zároveň postelí a zároveň zůstalo místo na stole. Tady se osvědčila pull-out sofa s výsuvným rámem. Klasický rozkládací gauč totiž většinou potřebuje kolem sebe hodně místa, aby se dal roztáhnout. Výsuvná varianta naopak vyjede dopředu jako šuplík a zabere méně prostoru. Skvěle se hodí do úzkých místností, kde nemůžete odsunout stůl. Jen pozor na to, že se pod ním hromadí prach a drobky, takže pokud ho budete používat často, pořiďte si vysavač s hubicí do štěrbin. A ještě rada – pořiďte si rošt, který je dělený na dvě části, snadněji se pak s ním manipuluje při úklidu a čištění.
Důležitým aspektem je také osvětlení. V jídelně, která slouží i jako ložnice, potřebujete dvojí režim. K večeři silné světlo nad stolem, které zvýrazní jídlo a vytvoří atmosféru. Když se ale pohovka promění v postel, prudké bodové světlo ničí veškerou pohodu a návštěva se v něm cítí jako pod rentgenem. Vyřešila jsem to stmívatelným závěsným svítidlem a přenosnou stojací lampou, kterou přesunu vedle rozložené pohovky. Měkké, teplé světlo dokáže zázraky a hosté se pak cítí vítáni, ne jako že obtěžují. Zkuste také do místnosti umístit pár poliček na knihy nebo dekorace. Opticky oddělí jídelní kout od spacáku, aniž byste museli stavět příčky.
A nakonec si promluvme o tom, co se vejde do malé garsonky. Třeba jen dva metry čtvereční pro jídlo a spaní. V takovém případě se vyplatí jít do výklopného stolu, který se po jídle sklopí na zeď jako obraz. Volné místo pak zabere sofa bed nebo nafukovací matrace pro hosty. Ale pokud chcete skutečný komfort, sáhněte po křesle s click-clack mechanism, které během dne slouží jako pohodlné posezení k jídlu a večer se promění v úzkou postel pro jednoho. Je to sice kompromis, ale v malém prostoru není jiná cesta. Hlavní je, aby dining room design sloužil vašemu životnímu stylu, ne naopak. Když do procesu zapojíte trochu kreativity a nebojíte se experimentovat s nábytkem na míru, zjistíte, že i ten nejmenší byt může mít útulnou jídelnu i postel pro hosty.
If you treasured this article and you also would like to collect more info concerning visit this backlink i implore you to visit our page.