Než začnete obkládat šikminy, spočítejte si přesné rozměry ploch a naplánujte rozmístění desek. Ideální je, když desky vedou napříč nosnou konstrukcí a spoje nepřekrývají rohy oken. Vždy nechte mezeru 10–15 mm mezi deskou a podlahou, aby se sádrokarton mohl pohybovat podle vlhkosti. Pokud šikminu obkládáte přímo na krokve, použijte desky tloušťky minimálně 12,5 mm a předem si ověřte, že jsou krokve v jedné rovině – případné nerovnosti vyřešíte vyrovnávacími podložkami.
Základem je správná příprava prostupu. Otvor kolem trubky nebo kabelového svazku musí být čistý, bez prachu a mastnoty. Větší mezery (nad 5 mm) vyplňte minerální vatou – ale pozor, vata nesmí být jen nacpaná, musí být pevně usazená a z obou stran přetažená. U kabelů dávejte pozor, aby se vzájemně nedotýkaly a aby měly dostatek prostoru pro tepelnou roztažnost. Nejčastější chybou je, že se mezera vyplní polyuretanovou pěnou, která nemá požární odolnost a při zahřátí se rychle rozpadne.
Požární odolnost stěny stojí a padá s detaily. Nejčastějším místem, kde oheň najde cestu dál, nejsou samotné panely, ale prostupy instalací. Trubky, kabely nebo vzduchotechnika vytvářejí ve stěně otvory, které musí být utěsněny tak, aby požár a kouř neprošly požadovanou dobu. Než začnete, zjistěte si požární klasifikaci stěny – obvykle se uvádí v minutách (EI 30, EI 60, EI 90). Podle ní vyberete systém těsnění.
Druhy těsnění: kdy použít pěnu, tmel a manžety Pro malé mezery do šířky 10 mm se hodí speciální požární tmel. Naneste ho hladkou stěrkou a ujistěte se, že vyplnil celou hloubku prostupu. U kabelů se osvědčují požární manžety nebo návleky, které se smršťují při teplotě okolo 150 °C a kabel stlačí, čímž zamezí šíření plamene. Pro kovové trubky (např. voda, plyn) je nutné použít pěnové nebo tmelové systémy, které umožňují tepelnou dilataci. Pokud je trubka plastová, musíte použít manžetu s intumescenční vložkou, která se při požáru roztáhne a trubku zdeformuje, čímž ucpe otvor.
Jak správně řezat a upevňovat desky Řezání sádrokartonu provádějte vždy z líce – nožem nařízněte karton, zlomte desku a přeřízněte papír ze zadní strany. Hranu poté zarovnejte hoblíkem, aby do sebe desky přesně zapadaly. Šrouby utahujte tak, aby hlavička byla těsně pod povrchem papíru, ale neporušila ho. Hloubku snadno zkontrolujete přiložením prstu – pokud cítíte hlavičku, je šroub příliš volný. Rozteč šroubů na stěnách volte 20–25 cm, na stropech 15 cm. U šikmin počítejte s hustším rozmístěním, protože desky jsou zatížené vlastní vahou.
Typickou chybou je použití plastových hmoždinek v místech, kde se předpokládá požární zatížení. Plastový trn se při teplotě kolem 200 °C roztaví a kotva ztratí únosnost. Stejně tak nevhodné jsou rychlošrouby do sádrokartonu bez hlavy – jejich tenký dřík se při požáru ohne. Pro požární příčky se používají výhradně vruty s antikorozní úpravou a minimálním průměrem 3,5 mm. U dvojitého opláštění zvyšte průměr vrutu pro druhou vrstvu na 4,2 mm, protože musí přenášet větší tahové namáhání.
Samotná montáž začíná přípravou otvoru. Změřte šířku a výšku průchodu a podle toho si nakreslete na profil UD tvar oblouku – nejlépe pomocí šablony z tvrdého kartonu. Profil nařežte na menší segmenty (cca 5–7 cm), aby se dal ohýbat. Tyto segmenty připevněte k bočním stěnám otvoru tak, aby kopírovaly křivku. Mezi ně pak vložte svislé nosné profily CD ve vzdálenosti asi 30 cm. Důležité je, aby byly všechny profily v jedné rovině – jinak bude oblouk křivý i po zatmelení. Častá chyba: lidé profily nadměrně ohýbají, čímž je zlomí nebo ztratí jejich nosnost. Vždy proto ohýbejte postupně a s citem.
Pokud si nejste jisti, jaký systém zvolit, poraďte se s projektantem nebo požárním specialistou. Každý prostup je jiný – záleží na průměru trubky, typu kabelu, tloušťce stěny i okolní teplotě. Nákup levného univerzálního tmelu se nemusí vyplatit, protože nesplní požadovanou klasifikaci. Při instalaci vždy postupujte podle technického listu výrobce a nepřekračujte doporučené rozměry. Pečlivé utěsnění prostupů vám zajistí, že stěna skutečně odolá ohni po předepsanou dobu a ochrání majetek i životy.
Typickou chybou je kombinování nesourodých materiálů, například minerální vata a polyuretanová pěna. Vata je sice nehořlavá, ale pěna prohoří rychle, takže výsledný prostup nemá žádnou požární odolnost. Další častý omyl: utěsnění prostupu z jedné strany stěny. Požár může vzniknout z obou stran, takže těsnění musí být provedeno z obou stran nebo jako kompletní vložka. A nezapomeňte na označení prostupu – štítek s datem a použitým systémem. To není formalita, ale důkaz pro revizního technika.
If you liked this information and you would certainly such as to obtain even more info pertaining to Grzegorz-szymanski.Blogbright.net kindly check out the site.