Pro praktické srovnání si vytvořte stupnici: odhadněte, kolikrát je Měsíc jasnější než vybraná hvězda. Jednoduchý trik spočívá v tom, že zakryjete Měsíc prstem a podíváte se, zda uvidíte hvězdu poblíž – pokud ji nevidíte, je rozdíl větší než asi 13 magnitud. Přesnější výsledek získáte, když použijete fotografii s různou expozicí: vyfoťte Měsíc a hvězdy s krátkým časem (např. 1/100 s) a poté s dlouhým časem (např. 10 s). Na první snímku uvidíte jen Měsíc, na druhém jen hvězdy – a porovnáním expozic získáte reálný poměr jasů. Tato metoda vyžaduje jen běžný fotoaparát se stativem a trochu trpělivosti.
Dalším krokem je pochopení, proč je Hubble umístěn za hranicemi atmosféry. Zemská atmosféra rozptyluje světlo a způsobuje chvění obrazu, což je jev, který astronomové nazývají seeing. I v nejlepších observatořích na horách je seeing omezený, ale Hubble má výhodu – je ve vesmíru, kde obraz není ovlivněn turbulentním vzduchem. Proto jeho rozlišení dosahuje přibližně 0,05 obloukové vteřiny. To znamená, že dokáže rozlišit dva objekty vzdálené od sebe jen několik desetin metru ve vzdálenosti jednoho kilometru. Pro představu – takto ostrý obraz byste z povrchu Země nikdy nezískali.
Při zpracování se vyhněte přehnanému zesvětlování – Mléčná dráha má být jemná a přirozená, ne jako mléčně bílý flek. Začněte úpravou bílé vyvážení tak, aby byla obloha spíše neutrální než modrá. Pak zvyšujte kontrast jen mírně a dbejte na to, aby hvězdy zůstaly ostré, ne rozptýlené. Když si nejste jistí, porovnejte výsledek s fotografiemi zkušených autorů, ale neměňte svůj snímek k jejich obrazu – tma je všude jiná, a proto i výsledek bude originál. Při samotném focení mějte na paměti, že baterie v chladu rychle ztrácejí energii, takže si vezměte náhradní a uložte je v teple u těla.
Hubbleův vesmírný dalekohled, vypuštěný v roce 1990, není jen technickým skvostem. Pro každého, kdo se zajímá o astronomii, představuje klíč k pochopení dějů, které probíhaly před miliardami let. Nejde o pouhé fotografování noční oblohy – jde o měření vzdáleností, analýzu spekter a pozorování jevů, které jsou ze zemského povrchu neviditelné. Pokud se chcete pustit do vlastního pozorování, začněte tím, že se naučíte rozlišovat mezi tím, co Hubble skutečně zachytil, a tím, co je dodatečná počítačová interpretace. Většina veřejně dostupných snímků je totiž složena z více filtrů a barevně zvýrazněna, aby vynikly struktury, které lidské oko nevidí.
Než začnete porovnávat jasnost hvězd s jasem Měsíce, je nutné pochopit, že jde o dva úplně odlišné světy. Měsíc je od Země vzdálený jen 384 000 km a odráží sluneční světlo, zatímco hvězdy jsou vzdálené světelné roky a samy produkují energii. Tento rozdíl znamená, že při běžném pozorování okem je Měsíc vždy nesrovnatelně jasnější – když je v úplňku, jeho jas dosahuje přibližně -12,7 magnitudy, zatímco nejjasnější hvězda oblohy, Sirius, má jen -1,46. Pro smysluplné srovnání tak musíte použít měřítko, které oba objekty převede na stejnou fyzikální veličinu – nejlépe na hvězdnou velikost (magnitudu).
Při interpretaci výsledků se vyvarujte častého omylu – nezaměňujte velikost objektu na snímku s jeho skutečnou velikostí. Hubbleův úhel záběru je malý, takže i objekty, které vypadají drobně, mohou být ve skutečnosti obrovské. Typickým příkladem jsou galaxie vzdálené miliardy světelných let – na snímku zabírají jen pár pixelů, ale jejich průměr může být přes sto tisíc světelných let. Také mějte na paměti, že Hubble pozoruje v ultrafialovém a infračerveném oboru, což vám umožní vidět prachové struktury, které jsou ve viditelném světle neprůhledné. To je zásadní pro studium oblastí vzniku hvězd, kde prach jinak zakrývá vše.
Jakmile najdete temné místo, přichází otázka, kdy fotit. Mléčná dráha je viditelná jen v určitých měsících a jen v části noci. Na severní polokouli ji nejlépe zachytíte od února do října, ale nejvýraznější je v létě, když je jádro galaxie nad obzorem. Vyhněte se úplňku, protože jeho světlo překreslí i ty nejslabší detaily. Ideální je novoluní, případně dny těsně před a po něm, kdy měsíc vůbec nevychází nebo je nízko. Nezapomeňte zkontrolovat, kdy vychází a zapadá – existují aplikace, ale funguje i jednoduchý princip: čím méně měsíčního svitu v noci, tím lépe. Spolehněte se na to, že nejlepší snímky vznikají mezi druhou a čtvrtou hodinou ranní, kdy je obloha nejstabilnější.
Když se řekne Hvězdárna a planetárium v Brně, většina lidí si vybaví ikonickou budovu na Kraví hoře. Málokdo ale ví, že její historie sahá až do roku 1954, kdy byla otevřena jako první lidová hvězdárna na Moravě. Od té doby prošla několika rekonstrukcemi, přibyly digitální projektory, moderní sál i nová pozorovatelna. Právě kvůli této dlouhé tradici se vyplatí před návštěvou zjistit nejen otevírací dobu, ale i to, co se v daný den skutečně promítá.
Here is more on více o tom have a look at the web-page.