Na co si dát pozor při výběru doplňkových prstenů Nejčastější chybou je míchání příliš mnoha barev a materiálů bez rozmyslu. Pokud máte snubní prsten s diamantem nebo jiným kamínkem, vyvarujte se prstenům s velkými, barevnými drahokamy na stejné ruce – vzniká tak vizuální konflikt. Stejně tak pozor na šířku prstenů: úzký snubní prsten vypadá lépe s tenkými kroužky, zatímco masivní snubní prsten snese i výraznější byžuterii, ale ne na úkor pohodlí. Před nákupem si vždy vyzkoušejte, jak prsteny působí pohromadě – ideálně při denním světle a při pohybu rukou.
Nezapomeňte, že kombinování šperků je především o vašem pohodlí a sebevědomí. Pokud se vám výsledek líbí a cítíte se v něm dobře, pak je to správná volba. Experimentujte, ale s mírou – méně často znamená více. Vyzkoušejte různé kombinace a nechte si čas na to, abyste si na ně zvykli. Časem zjistíte, co vám sedí nejlépe, a vaše ruka bude působit elegantně bez ohledu na to, kolik šperků na ní nosíte.
Nejčastějšími materiály pro pánské snubní prsteny jsou titan, wolfram, nerezová ocel a klasické žluté či bílé zlato. Titan a wolfram jsou velmi tvrdé a odolné proti poškrábání, což oceníte při fyzické práci. Nevýhodou je, že je nelze snadno upravit – pokud vám prsten přestane sedět kvůli změně hmotnosti, musíte koupit nový. Zlato je tradiční a lze ho přibližně o půl čísla zvětšit, ale je měkčí, takže se na něm časem objeví drobné rýhy. Nerezová ocel je kompromisem mezi cenou a odolností, ale může být těžší a chladnější na dotek.
Dalším užitečným pomocníkem je obyčejný led i jiný způsob – zkouška zvuku. Pravé stříbro při úderu (např. o sklo) vydává jasný, zvonivý tón, který se nese. Napodobeniny vydávají tlumený, krátký zvuk. Tento test vyžaduje trochu cviku, proto si ho vyzkoušejte na předmětu, o kterém víte, že je pravý. Ideální je porovnat zvuk dvou mincí nebo prstenů. Nezapomeňte, že duté šperky nebo předměty s vnitřní výplní budou znít jinak, takže tento test používejte spíše u masivních kusů.
Mezi nejčastější chyby patří spoléhání se na barvu. Stříbro se po čase přirozeně zamlží do šeda až černa vlivem oxidace. Pokud předmět zůstává stále dokonale lesklý bez jakékoli patiny, může jít o rhodiované stříbro, ale také o kvalitní nerez. Oxidační test s jódem: kápněte na stříbro jodovou tinkturu – pravý kov zmodrá, napodobenina ne. Ale pozor: tato zkouška zanechá skvrnu, kterou je nutné vyleštit, a může poškodit povrchovou úpravu. Vždy proto testujte na skrytém místě a předem si rozmyslete, zda je pro vás zachování vzhledu důležitější než ověření.
Magnet, led a lednička: první rychlé orientační zkoušky Začněte magnetem. Stříbro je diamagnetické, takže k magnetu by se nemělo přitahovat. Pokud předmět přitáhne nebo vykazuje byť jen slabou přitažlivost, jedná se o obecný kov s povrchovou úpravou. Pozor: některé nerezové oceli mohou být nemagnetické, proto tento test není stoprocentní. Další rychlá zkouška spočívá v ledu. Stříbro má nejvyšší tepelnou vodivost ze všech běžných kovů. Položíte-li kostku ledu na stříbrný povrch, měla by se začít tát okamžitě, téměř jako byste ji položili na horkou plotnu. U napodobenin z niklu nebo mosazi se led rozpustí pomalu. Tyto dva testy provedete za minutu, ale mějte na paměti, že pouze orientačně.
Rozdíl mezi GIA a IGI spočívá především v přísnosti hodnocení. GIA je obecně považována za přísnější laboratoř, zejména u vyšších stupňů čistoty a barvy. IGI má naopak tendenci hodnotit o něco benevolentněji, což znamená, že kámen s certifikátem IGI může mít stejný stupeň barvy jako kámen od GIA, ale ve skutečnosti může být o jednu až dvě kategorie horší. Při koupi se proto vyplatí porovnat certifikáty od obou laboratoří na stejných kamenech, pokud máte možnost.
Snubní prsten nosíte každý den, a proto by měl ladit nejen s vaším stylem, ale i s dalšími šperky, které na ruce běžně nosíte. Kombinace kovů, šířek a tvarů může působit buď elegantně, nebo naopak chaoticky. Základním pravidlem je držet se jedné dominantní linie – pokud máte snubní prsten z bílého zlata, volte k němu stříbro či bílou ocel, a naopak růžové či žluté zlato doplňujte teplejšími odstíny. Nemusíte se ale striktně držet jednoho kovu, pokud kombinaci promyslíte.
Poté se zaměřte na chemickou reakci s kyselinou. Nejběžnější je použití kyseliny dusičné nebo testovacího roztoku na stříbro, který seženete v některých specializovaných obchodech, ale pozor – pracujte v dobře větrané místnosti a s rukavicemi. Na nenápadné místo (např. vnitřní stranu prstenu) kápněte malou kapku roztoku. Pravé stříbro zanechá jasně krémovou až světle šedou stopu. Pokud kapka zbarví do zelena, jedná se o obecný kov, případně o stříbro s měděnou vrstvou. Černé zbarvení indikuje nízkou ryzost, často slitinu s velkým podílem jiných kovů. U stříbra s povrchovou úpravou rhodiem (bílý lesklý povrch) může test selhat, protože rhodium kyselině nepodlehne – proto test provádějte až po jemném obroušení povrchu na malém místě.
If you cherished this article and you also would like to get more info pertaining to tady please visit our web-site.