Prvním krokem je vizuální kontrola. Zkontrolujte vnitřní stěny topeniště, zejména v místech, kde se stýkají šamotové desky a kde dochází k přímému kontaktu s plamenem. Sledujte širší trhliny (nad 2 mm), odlupování povrchu, propadlé desky nebo vypadávající maltu mezi spárami. Nezanedbávejte ani kontrolu dvířek a jejich rámu, protože těsnost ovlivňuje tah a rovnoměrné hoření. Pokud si všimnete, že se z vyzdívky sypou kousky materiálu nebo že se desky pohybují, je to jasný signál pro opravu.
Po dokončení opravy nechte kamna minimálně 48 hodin vyschnout při pokojové teplotě. Poté zatopte jen mírně – první dvě topení by měla být s menší dávkou paliva a nižší teplotou, aby se malta dokonale vytvrdila. Během prvních provozů kontrolujte místo opravy, zda se neobjevují nové trhliny. Pravidelná kontrola (alespoň jednou ročně) a včasná oprava malých defektů prodlouží životnost vyzdívky a udrží kamna bezpečná. Větší poškození, která zasahují do konstrukce kamen, svěřte raději odborníkovi.
Když už oheň hoří, nepodléhejte pokušení hned přikládat velká polena. Nechte nejdřív rozhořet třísky a kůru, dokud nevznikne stabilní uhlíky. To obvykle trvá pět až deset minut. Pak teprve přiložte menší polena a postupně zvětšujte jejich průměr. Tento postup vám ušetří čas i dřevo, protože oheň bude hořet rovnoměrně a bez zbytečného kouře.
Při hodnocení prasklin se ale nespokojte jen s pohledem na povrch. Vezměte poleno do rukou a poklepejte na ně. Suché dřevo zní vysoko a kovově, mokré spíše dutě a tlumeně. Tento zvukový test je rychlý a spolehlivý, ale praskliny vám řeknou víc. Pokud jsou praskliny pouze povrchové, tenké a nezasahují hlouběji, dřevo ještě není připravené ke spalování. Ideální je stav, kdy jsou praskliny široké, viditelné pouhým okem a táhnou se přes celé čelo. U větších polen se často objevuje jedna centrální trhlina – to je známka dobře proschlého dřeva.
Na co se zaměřit, než dřevo koupíte Při výběru dřeva se podívejte na čela polen z více stran. Suché dřevo má čelo matné, často s mírně tmavším odstínem, zatímco čerstvé dřevo se leskne a má světlý, někdy až bělavý řez. Důležité je také zkontrolovat, zda praskliny nejsou pouze na povrchu. Vezměte poleno do ruky a poklepejte na něj — suché dřevo vydává jasný, kovový zvuk, zatímco vlhké zní tlumeně. Tento test je spolehlivý, ale vyžaduje trochu praxe.
Při výměně šamotové desky postupujte opatrně. Odstraňte poškozený kus, vyčistěte prostor a změřte rozměry. Novou desku upravte na požadovaný tvar – šamot se řeže snadno, ale používejte ochranné brýle a rukavice. Ukládejte ji na tenkou vrstvu čerstvé malty, stejně jako při běžném zazdívání. Nezapomeňte ponechat mezery pro tepelnou dilataci – šamot se během topení roztahuje, a pokud by byl uložen napevno, praskal by. Po položení desky zkontrolujte rovinnost a vyčkejte na vytvrdnutí malty podle pokynů výrobce.
Důležité je neotevírat dvířka během prvních minut, dokud se nevytvoří stabilní hoření. Při otevření unikne teplo a přítok vzduchu se změní, což může plamen udusit. Také se vyhněte použití tekutých podpalovačů, které zanechávají zápach a mohou poškodit vnitřní vyzdívku. Pokud máte vlhké dřevo, horní zapalování pomůže, ale počítejte s tím, že budete potřebovat více času. Vždy kontrolujte, zda dřevo má vlhkost pod 20 procent – poznáte to podle suchého zvuku při úderu a podle praskajících plamenů.
Praktický postup vypadá takto: na dno ohniště položte dvě až tři větší třísky křížem přes sebe tak, aby mezi nimi zůstaly mezery pro vzduch. Na ně nasypejte suchou kůru – nejlépe na malé kousky natrhanou. Kůra by měla být z vnější strany suchá a drobivá, ne zelená nebo mokrá. Pokud máte k dispozici i tenké větvičky, položte je na kůru do tvaru pyramidy. Mezery mezi jednotlivými vrstvami jsou klíčové, protože oheň potřebuje kyslík. Když vše utěsníte, plamen se udusí.
Proč větší třísky hoří lépe než ty nejjemnější Jemné hobliny a piliny vzplanou rychle, ale stejně rychle shoří. Pokud nemáte po ruce dostatek paliva, oheň vám zhasne dřív, než se stačí chytit větší polena. Větší třísky, tedy kusy dřeva o tloušťce prstu nebo i silnější, hoří pomaleji a rovnoměrněji. Díky tomu stihnou předat dostatek tepla okolnímu dřevu. Suchá kůra z borovice nebo smrku je pak ideálním pomocníkem, protože obsahuje pryskyřici, která hoří i při vyšší vlhkosti a dlouho drží plamen.
Při nákupu si všímejte také konzistence prasklin. U suchého dřeva bývají praskliny rovnoměrně rozložené a sahají do hloubky. Pokud jsou na čele jen drobné a mělké, dřevo ještě není připravené k topení. Ideální je dřevo, které mělo čas schnout alespoň dva roky. V takovém případě jsou praskliny jasně patrné a dřevo má výhřevnost na maximální úrovni. Když si na topení přinesete poleno s nedostatečnými prasklinami, poznáte to hned podle syčení a kouře.
To read more in regards to barvy stěn do Obýváku look at our web site.