Když má dřevo vyšší vlhkost, dochází k nedokonalému spalování. Vzniká více popela, ale také více dehtu a sazí, které se usazují na stěnách komína a ve spalinové cestě. To zvyšuje riziko požáru komína a snižuje životnost kamen či krbové vložky. Popel z vlhkého dřeva je navíc často tmavší a obsahuje nedopalky, protože dřevo neshoří celé. Množství popela může být až dvojnásobné ve srovnání se suchým dřevem. Prakticky to znamená, že místo jedné várky popela za týden musíte popelník vysypávat častěji.
Největší chybou, které se lidé dopouštějí, je přikládání mokrého dřeva. Když dřevo obsahuje více než 25 % vody, hoření probíhá s velkým množstvím kouře, který obsahuje dehet a nespálené uhlovodíky. Ty se usazují v kouřovodu a zvyšují riziko vznícení sazí. Dalším častým problémem je přikládání příliš mnoha polen najednou, což způsobí prudký nárůst teploty, ale zároveň nedokonalé spalování. Správný postup je přikládat postupně, vždy jedno až dvě polena, a nechat je rozhořet, než přidáte další. Také se vyhněte topení jehličnatým dřevem (smrk, borovice) ve velkých kusech – obsahuje hodně pryskyřice, která vytváří saze. Ideální je tvrdé dřevo, jako buk, dub nebo habr, které hoří pomaleji a s čistším plamenem.
Délka hoření závisí také na druhu dřeva, ale vlhkost je určující faktor. Suché bukové nebo dubové dřevo hoří déle a produkuje stabilní žár. Suché smrkové dřevo hoří rychleji, ale stále mnohem efektivněji než dřevo vlhké. Pokud chcete dosáhnout optimálního stavu, zaměřte se na to, aby dřevo mělo vlhkost pod 20 %. Množství popela pak bude minimální a jeho likvidace nebude zbytečně zatěžovat váš čas. Jednoduše řečeno: suché dřevo = dlouhé hoření a málo popela, vlhké dřevo = krátké hoření a hodně popela.
Jak správně čistit opotřebovaný kámen a předejít dalšímu poškození Pro běžné čištění používejte pouze vodu a jemný mop nebo houbu. Vyhněte se agresivním chemikáliím, které by mohly reagovat s minerálními složkami kamene. Pokud se na povrchu usadily saze, nejprve je setřete suchým hadříkem, poté navlhčete hadřík vodou a kámen jemně otřete. Důležité je nepoužívat kartáče s kovovými štětinami – ty zanechávají rýhy a poškozují strukturu. Při odstraňování mastnoty nebo pryskyřice použijte směs vody a octa v poměru 1:1, ale vždy nejprve vyzkoušejte na skrytém místě.
Běžnou chybou je čištění jen do výšky, kam dosáhnete. Saze se ale usazují po celé délce komína, a to i v místech, kam se běžně nedostanete. Pokud nemáte možnost projít celý komín, raději si pronajměte profesionální techniku nebo zavolejte kominíka. Druhým častým přešlapem je použití obyčejného koštěte nebo hadru – ty jen rozmažou saze do hladké vrstvy, která se později sloupne a ucpe průduch. Správný kartáč musí mít tuhé štětiny a odpovídat průměru komína.
Jakmile teplota stoupne nad 200 °C, začíná pyrolýza – rozklad dřeva na těkavé látky, jako jsou metanol, kyselina octová, formaldehyd a dehet. Tyto plyny jsou hořlavé, ale k jejich zapálení potřebují teplotu kolem 300–400 °C. Pokud je v ohništi dostatek kyslíku, dojde k jejich spalování, a vy vidíte typický žlutý plamen. Častou chybou je přikládání příliš velkých kusů dřeva, které nestihnou projít pyrolýzou, a proto se udusí vlastním dehtem. Lepší je použít menší polena o průměru 8–15 cm, která se rovnoměrně prohřejí.
Když přikládáte do kamen nebo krbu, možná vás napadne, co se vlastně v plamenech odehrává. Hoření dřeva není jen prosté vznícení, ale sled chemických a fyzikálních dějů, které probíhají v několika fázích. Pochopení těchto procesů vám pomůže nejen lépe topit, ale také předejít běžným chybám, jako je nadměrný kouř nebo rychlé spálení paliva.
Jednoduchý test, jak poznáte suché dřevo, je poklepání dvou kusů o sebe. Suché dřevo vydává jasný, rezonující zvuk, zatímco vlhké tupý a ztlumený. Dalším znakem jsou praskliny na čelní straně a odlupující se kůra. Můžete si také koupit vlhkoměr na dřevo, což je praktický pomocník, ale není nezbytný. Při spalování suchého dřeva si také všimnete, že plamen je jasný, modrobílý, a na skle kamen se netvoří saze. Naopak vlhké dřevo vytváří tmavý plamen s oranžovými špičkami a zanechává na skle mastný film.
Optimální vlhkost suchého dřeva se pohybuje kolem 15–20 %. Takové dřevo má vysokou výhřevnost, snadno se zapaluje a hoří čistým plamenem. Pro srovnání, čerstvě pokácené dřevo obsahuje 50–60 % vody. Spalování takového dřeva je neefektivní, protože značná část energie se spotřebuje na odpaření vody. Dřevo pak nehoří, ale spíše doutná, a produkuje minimum tepla. Místo dlouhého a stabilního hoření dostanete krátký plamen a rychlý pokles teploty v topeništi.
If you cherished this short article along with you wish to receive more information concerning viz zde i implore you to stop by our web-page.