Nejdůležitější pravidlo zní: nepokračujte dál. Ve tmě se terén mění k nepoznání, každý krok může být pád do rokle, do potoka nebo do houští, ze kterého se nedostanete. I zkušení turisté dělají chybu, že zkoušejí najít cestu podle hvězd nebo mechu na stromech. Tyto metody vyžadují jasnou oblohu a zkušenosti, které většina lidí nemá. Mnohem bezpečnější je zůstat na místě a počkat na rozednění. Pokud jste šli po značené trase, zkuste se vrátit o pár metrů zpět – možná najdete poslední rozcestník, který jste minuli.
Na co se zaměřit při výběru a jak se vyhnout častým chybám Prohlédněte si podešev. Kvalitní turistická bota má podrážku s výraznou směrovou strukturou, která dobře odvádí bláto a zajišťuje přilnavost na mokrém povrchu. Dejte pozor na příliš hladké vzory, které sice vypadají elegantně, ale v terénu selžou. Stejně důležitý je i svršek – vybírejte materiály s membránou, která je prodyšná a voděodolná, ale pamatujte, že žádná membrána nevydrží věčně. Pravidelné impregnace prodlouží životnost bot.
Poslední rada se týká vaší psychiky. Tma v lese je děsivá hlavně proto, že nevidíte, co se kolem vás pohybuje. Zvířata se ale člověka bojí víc než vy jich. Pokud uslyšíte šustění, nekřičte a neutíkejte. Zkuste mluvit klidným hlasem nebo si pobrukávat – zvuk vašeho hlasu odradí většinu zvěře. Rozhodně nešlapejte do neznámých houštin, kde byste mohli narazit na spící zvíře nebo hada. Ráno, jakmile se rozední, zorientujte se podle slunce (vychází na východě) a vraťte se po svých stopách, které jste zanechali při příchodu. Pokud je nenajdete, zkuste se držet klesajícího terénu – ten vás dřív nebo později dovede k vodě nebo k lidským obydlím.
Pokud se rozhodnete, že musíte pokračovat (například kvůli zranění nebo mrazu), pohybujte se výhradně podle hmatu a sluchu. Držte se pevně stromů, zkoušejte půdu před každým krokem dlouhou tyčí. Mějte přitom na paměti, že v noci slyšíte vodu mnohem lépe než ve dne. Tekoucí voda často vede k civilizaci, ale také k srázům a peřejím. Nikdy nechoďte po hmatu rovně za hlukem vody, pokud nevidíte alespoň obrys terénu. Lepší je hledat vyšší místa, odkud můžete za světla zahlédnout světla obce nebo silnice.
Důležitou dovedností je také odhad vzdálenosti. Na mapě změřte vzdálenost mezi body a převeďte ji na kroky. Průměrný člověk udělá za sto metrů asi 120 až 130 kroků, ale záleží na terénu a vaší výšce. Před pochodem si tento poměr ověřte na rovném úseku. Počítejte dvojice kroků, abyste nemuseli počítat do stovek. Pokud máte krok 90 centimetrů, uděláte za sto metrů 111 kroků, tedy 55 dvojic. Tuto hodnotu si zapište na okraj mapy. Při chůzi do kopce nebo v těžkém terénu se počet kroků zvyšuje — počítejte s rezervou.
Jak si zařídit provizorní přístřešek a přečkat noc Jakmile se rozhodnete zůstat na místě, vybudujte si jednoduchý přístřešek. Najděte větší padlý kmen, skalní převis nebo hustý smrk. Pod sebe navrstvěte suché listí, trávu nebo chvojí – izolace od země je důležitější než střecha nad hlavou. Tělo ztrácí nejvíce tepla právě kontaktem s chladnou půdou. Pokud máte batoh, vyprázdněte ho a použijte jako podložku. Přikryjte se tím, co máte: bundou, pláštěnkou, spacákem, pokud jste ho vzali. Suché listí můžete nacpat i pod oblečení – funguje jako vrstva vzduchu, která chrání před chladem.
Když se chystáte na výlet s malými dětmi, běžná lékárnička pro dospělé často selže. Dětský organizmus reaguje jinak, dávkování léků se liší a některé přípravky, které jsou běžnou výbavou dospělých, se dětem nesmí podat. Základem je proto lékárničku nejen doplnit, ale i přizpůsobit věku a aktuálním potřebám dítěte. Než začnete balit, udělejte si seznam situací, které vás na cestách nejspíš potkají – od odřenin přes teplotu až po průjem – a podle toho vybírejte obsah.
Mezi nejčastější chyby patří koupě bot bez vyzkoušení, spoléhání na recenze z internetu bez osobní zkušenosti a podcenění hmotnosti. Když si boty nazujete, měly by být pohodlné okamžitě a bez „zauškování” – žádné tlačení na patě ani v nártu. Projděte se po prodejně, zkuste výstup do schodů a případně i mírný kopeček. Pokud cítíte jakýkoli tlak, je to signál, že bota nesedí. Nepokoušejte se koupit větší číslo s tím, že to „přejde”.
Praktické vybavení, které rozhoduje v krizové chvíli Kromě léků by v dětské lékárničce neměl chybět teploměr, ideálně bezkontaktní, a dětské nůžky s tupým koncem. Přibalte také sterilní gázu, obinadlo, náplasti na odřeniny a dezinfekci bez alkoholu – ta méně štípe a děti ji snáze snášejí. U dětí často dochází k bodnutí hmyzem, proto se hodí antihistaminový gel nebo krém, který je vhodný pro děti. Nezapomeňte na fyziologický roztok na výplach očí a nosu, který se hodí při alergii nebo v případě, že se do oka dostane písek.
In case you have any queries concerning in which and how to work with Tomasz-mazur.technetbloggers.de, you can e mail us on our own web site.