Pravidelnost je důležitější než dokonalost. Stříhejte častěji, ale po malých částech – u aktivních psů stačí jednou za tři až čtyři týdny, u méně pohyblivých může být nutné stříhat každých deset dní. Po každém střihu odměňte psa pamlskem a nezapomeňte zkontrolovat i paspárky na vnitřní straně tlapek, které se snadno přehlédnou a nejčastěji dorůstají do kůže. S trochou trpělivosti a správných návyků se z nepříjemné povinnosti stane rutina, kterou zvládne i začátečník.
Nácvik odchodů a práce s vlastními návyky Největší chybou je, když majitel psa „uklidňuje” před odchodem – hladí ho, mluví na něj smutným hlasem nebo se vrací na každý kňour. Tím jen potvrzujete, že je důvod k obavám. Místo toho trénujte krátké odchody, které začínají na pár sekund. Vezměte si klíče, oblečte bundu, ale jen si oběhněte dům a vraťte se. Pes se postupně naučí, že váš odchod není konec světa, a vy mu dáte čas si zvyknout.
Výcvik psa na vodítku je jednou z nejdůležitějších dovedností, které můžete svému čtyřnohému příteli předat. Tahání u nohy není jen nepříjemné pro vás, ale může být i nebezpečné pro psa – hrozí poranění krční páteře, průdušnice nebo očí. Správně zvolené vodítko proti tahání je proto prvním krokem k pohodlným procházkám. Než ale sáhnete po první variantě, kterou uvidíte, zamyslete se nad tím, jaký typ mechaniky skutečně funguje a co váš pes potřebuje.
Po návratu z veterináře transportku neuklízejte hned do skříně. Nechte ji otevřenou v místnosti, aby si kočka spojila i návrat s klidem. Dejte jí pamlsek a nechte ji, ať si zaleze, kam chce. Pokud kočka v transportce zvracela nebo se počůrala, vyperte deku a transportku vytřete, ale neparfémujte ji. Silné vůně kočku stresují a příště se k ní nepřiblíží.
Typickou chybou je nechat transportku objevit až v den odjezdu. Kočka pak nemá šanci si zvyknout a spojí si ji s nepříjemným zážitkem. Další častou chybou je vozit kočku na klíně nebo ji pouštět po autě – to je nebezpečné pro vás i pro ni. Pokud kočka během jízdy silně slintá nebo dýchá s otevřenou tlamou, může jít o stres, ale i o kinetózu. V takovém případě je lepší poradit se s veterinářem předem o vhodném přípravku, který cestu usnadní. Důležité je ale vždy kombinovat medikaci s tréninkem, ne ji použít jako jediné řešení.
Pokud pes tahá i po třech týdnech pravidelného tréninku, navštivte zkušeného trenéra. Někdy je tahání zakořeněné hluboko a vyžaduje individuální přístup. Pamatujte, že vodítko proti tahání je pouze pomůcka – nejdůležitější je konzistentní výcvik a trpělivost. Se správnou technikou a kvalitní pomůckou se procházky stanou radostí pro vás i vašeho psa.
Většina koček vnímá transportku jako hrozbu, a proto se do ní nechce dostat ani omylem. Nejlepší řešení je začít s přípravou několik dní před návštěvou veterináře. Transportku vyndejte ze skříně, otevřete ji a nechte ji volně přístupnou v místnosti, kde kočka tráví nejvíc času. Dovnitř dejte deku s jejím pachem, případně oblíbenou hračku. Kočka si na nový předmět zvykne, když ho bude moci prozkoumat vlastním tempem.
Když pes ničí byt, vyje na sousedy nebo si uleví jen pár minut po vašem odchodu, nemusí jít o zlobení. Často je to signál separační úzkosti – stavu, kdy pes nezvládá odloučení a prožívá ho s intenzivním strachem. Problém se nevyřeší tím, že psa potrestáte nebo ho necháte „vyřvat”. Naopak. Klíčem je pochopení spouštěčů a systematická změna návyků.
Než začnete s výcvikem, seznamte psa s pomůckou postupně. Nechte ho očichat nový postroj, odměňte ho pamlskem za to, že si ho nechá nasadit. První procházky provádějte na klidném místě bez rušivých podnětů. Když pes zatáhne, zastavte se a počkejte, až povolí napětí. Teprve pak pokračujte. Tento postup opakujte při každém zatažení – pes se rychle naučí, že tahání ho připravuje o pohyb. Odměňujte ho ve chvíli, kdy jde u nohy s volným vodítkem, ne při přivolání.
U psů s tmavými drápky mnoho majitelů volí elektrickou brusku. Je pomalejší, ale bezpečnější – broušením odstraňujete vrstvy postupně a riziko poranění je minimální. Psa ale nejdřív na hluk a vibrace zvykejte. Začněte s vypnutou bruskou, jen se dotýkejte drápku, pak ji zapněte na dálku a odměňujte klidné chování. Bruska by neměla být jedinou metodou – pokud nepracujete šetrně, hrozí přehřátí drápku, které je pro psa stejně bolestivé jako střih do živé části.
Dodržujte doporučené dávkování z obalu, ale počítejte s tím, že první 4–8 týdnů se někdy podává tzv. nasycovací dávka (dvojnásobek). Po uplynutí této doby přejděte na udržovací dávku. Nepřekračujte dávky dlouhodobě jen proto, že nevidíte okamžitý efekt – účinek kloubní výživy se dostavuje pozvolna, obvykle za 3–6 týdnů. Pokud pes nezabere ani po dvou měsících, pravděpodobně přípravek nemá potřebnou koncentraci nebo je problém jinde (např. pokročilá artróza), a je na místě navštívit veterináře.
If you enjoyed this short article and you would certainly such as to receive more information regarding discuss kindly browse through the webpage.