Když už vyrazíte, držte se značených tras, i když vás láká zkratka. Jeseníky jsou plné suti a strmých svahů, kde se snadno uklouzne, a v mlze se orientace stává noční můrou. Turistické značky jsou tu spolehlivé, ale to neznamená, že nemusíte sledovat mapu v mobilu (s předem staženou offline verzí) nebo kompas. Mezi turisty je rozšířený mýtus, že se ztratit nejde, ale stačí jedno špatné odbočení a jste v neznámém terénu. Pokud jdete ve skupině, držte se toho nejpomalejšího člena – nikdo není rád, když ho necháte za sebou, a v horách se to může stát osudné.
Na závěr si nechte rezervu na sestup, který bývá náročnější, než se zdá. Mnoho lidí podcení únavu a přecení své síly, a pak sestupují za tmy bez čelovky. Přibalte si ji vždy, i když plánujete návrat za světla – je to drobnost, která vás může zachránit. Po návratu do údolí si dejte teplý nápoj a protáhněte si nohy, abyste předešli křečím. S těmito zásadami se vám víkend v Jeseníkách stane nezapomenutelným zážitkem, který vás naplní energií, ne vyčerpáním.
Pokud jde o oblečení, platí pravidlo tří vrstev, ale s důrazem na to, že bavlna je v horách nepřítel. Na sebe si vezměte funkční prádlo, které odvádí pot, střední vrstvu pro izolaci a nepromokavou bundu s kapucí, která by vám měla sahat přes boky. Do batohu si přibalte náhradní suché triko a ponožky, i když je předpověď příznivá. Z vlastní zkušenosti vím, že i v červenci vás na hřebenech může překvapit studený vítr, který vám vezme energii. Nejčastější chybou je vzít si jen tenkou větrovku a myslet si, že to stačí – po první hodině v dešti toho budete litovat.
Jakmile máte mapu srovnanou, určete si výchozí bod a cíl. Spojte je na mapě přímkou a přiložte k ní buzolu tak, aby její hrana procházela oběma body. Pak otáčejte růžicí, dokud není sever na růžici rovnoběžný se severem na mapě. Číslo na indexové rysce, které se vám ukáže, je azimut – úhel, pod kterým musíte jít. Tento úhel si zapamatujte nebo si ho napište na okraj mapy. Teď už jen držte buzolu před sebou a otáčejte se, dokud střelka nesouhlasí s ryskou na pouzdře. Směr, kterým míříte, je správný.
Jak zohlednit převýšení a terén při odhadu času Základní pomůcka pro odhad času vychází z průměrné rychlosti chůze. Na rovině a po zpevněné cestě počítejte s rychlostí kolem 4–5 km za hodinu. Jakmile ale přidáte stoupání, rychlost klesá. Obecně platí, že každých 100 metrů stoupání přidá zhruba 15–20 minut navíc. Klesání může být naopak rychlejší, ale pozor – prudké sestupy v suti nebo na kluzkém podkladu jsou fyzicky náročné a pomalé. Proto místo pouhého průměru z celkové vzdálenosti raději spočítejte čas pro každý úsek zvlášť: rovinu, stoupání a technický terén.
Když si naplánujete víkendovou túru v Jeseníkách, první věc, kterou byste měli udělat, není koupě nové výbavy, ale kontrola počasí. Horský terén se mění rychle a to, co ráno vypadá jako jasná obloha, se po poledni může změnit v mlhu nebo déšť. Než vyrazíte, zkontrolujte předpověď na konkrétní vrchol, ne jen na nejbližší město. Ideální je vyrazit brzy ráno, nejpozději do sedmé hodiny, abyste měli dostatek času na sestup před setměním. Častou chybou bývá podcenit délku trasy ve skutečném terénu – mapy sice ukazují kilometry, ale převýšení vám přidá klidně hodiny navíc.
Když plánujete okruh, první věc, která vás napadne, je vybrat si mapu. Jenže ne každá mapa je vhodná pro každý typ terénu. Klasické papírové mapy v měřítku 1:50 000 skvěle poslouží pro hrubou orientaci, ale v hustém lese nebo v údolích s prudkými svahy vám chybí vrstevnice v dostatečném detailu. Naopak digitální mapy s podrobným reliéfem a aktuálními značkami ukážou i úzké pěšiny, které na papíře nenajdete. Porovnání map předem vám ušetří hodiny bloudění a zbytečné obcházky.
Další praktický krok je porovnat časové odhady. Různé mapy uvádějí různé tempo – někteří výrobci počítají s rychlostí 4 km/h, jiní s 3 km/h a přičítají 1 hodinu na každých 300 metrů stoupání. Pokud srovnáte dva odhady a liší se o více než hodinu, znamená to, že jste nezapočítali terénní členitost. V takovém případě si trasu rozdělte na úseky a každý úsek vyhodnoťte zvlášť podle převýšení a typu povrchu. Tím předejdete tomu, že vás na trase překvapí tma nebo vyčerpání.
První tip vede z obce Jince na Plešivec. Cesta je dlouhá asi osm kilometrů a stoupání je pozvolné, takže ji zvládnou i méně trénovaní. Odměnou je skalní vyhlídka s výhledem na okolní hřebeny. Pozor na to, že poslední úsek před vrcholem je kamenitý a po dešti kluzký. Nezapomeňte si pevné boty a v batohu raději pláštěnku, protože počasí se v Brdech mění rychleji, než byste čekali.
If you loved this write-up and you would like to obtain extra information relating to https://Justbookmark.win/ kindly check out our web site.