Zimní větrání kurníku je citlivá disciplína. Příliš těsného zavření sice udrží teplo, ale během pár dní se uvnitř začne srážet vlhkost z trusu a dýchání ptáků. Následkem je zmrzlá podestýlka, namrzlé stěny a hlavně zvýšený výskyt respiračních nemocí. Naopak přílišné větrání při mrazu vytvoří průvan, který drůbež oslabí často víc než samotný chlad. Cílem tedy není kurník vytopit, ale udržet ho suchý a zároveň chránit ptáky před nárazy studeného vzduchu.
Při stavbě myslete i na údržbu. Snadno vyjímatelné hřady, odklápěcí střecha a velká dvířka jsou základem. Podestýlku vyměňujte raději častěji, ale v menším množství – tím zabráníte šíření zápachu a much. Krmítko a napáječku umístěte tak, abyste je mohli doplňovat bez vstupu do výběhu. Nejlepší je vyndavací police na boční stěně. Tím se vyhnete běžné chybě: kurník, který vypadá hezky, ale obsluha u něj proklíná každé ráno.
Masivní dřevo, ideálně smrk nebo borovice, je klasika, která funguje. Má přirozenou schopnost regulovat vlhkost, dobře izoluje a snadno se opravuje. Použijte hoblované prkno o tloušťce aspoň dva centimetry a všechny spoje spojte na pero-drážku nebo překrytí. Dřevo ale nesmí přijít do styku se zeminou – jinak nasákne vodu a začne hnít. Postavte kurník na betonové patky, cihly nebo dřevěné trámy napuštěné ochranným nátěrem. Každý spoj předem natřete fermeží nebo kvalitním nátěrem na venkovní dřevo, a to z obou stran.
Na závěr si připravte kontrolní seznam. Před zimou vždy otestujte, zda je kurník suchý, zda větrání funguje i při zavřených dveřích a zda nemáte někde studená místa, kde by kondenzovala voda. Pokud objevíte plíseň, nezakrývejte ji – oškrábejte postižené místo a ošetřete je vápenným nátěrem. Ten má přirozené fungicidní účinky. Pravidelná kontrola během zimy, alespoň jednou týdně, vám ušetří starosti a slepicím zajistí zdravé prostředí.
Když se rozhodnete pro dodatečné větrání, vyhněte se instalaci běžných větracích mřížek, které proudí vzduch přímo na úroveň hlav drůbeže. Mnohem vhodnější je vytvořit větrací kanál ze dřeva nebo plastové trubky, který vede od podlahy ke stropu a ústí do prostoru pod střechou. Tento kanál funguje jako komín – odvádí vlhký vzduch vzhůru, zatímco čerstvý vzduch se nasává skrz štěrbiny u podlahy, které nejsou v přímém kontaktu s ptáky. Takové řešení je sice pracnější, ale v dlouhodobém horizontu zaručí stabilní klima bez kolísání teplot.
Cementotřískové desky (zkráceně CETRIS) jsou dalším řešením. Jsou tvrdé, voděodolné, nehoří a hlodavci si s nimi neporadí. Stavba z nich je ale fyzicky náročnější – desky jsou těžké a při řezání práší. Vyžadují také speciální spojovací materiál (vruty do cementotřísek) a propilování. Pokud hledáte materiál, který vydrží desítky let bez údržby, CETRIS stojí za zvážení, ale připravte se na vyšší pořizovací cenu a složitější manipulaci.
Prvním krokem je kontrola střechy a stěn. Staré kurníky mívají mezery, kterými proniká studený vzduch. Pomocí silikonu, polyuretanové pěny nebo těsnících pásků utěsněte všechny spáry – především kolem dveří, oken a rohů. Nezapomeňte ale na větrání. Vzduch musí mít možnost odcházet, jinak se uvnitř sráží vlhkost. Ideální je umístit odvětrávací otvor vysoko pod strop, kde se hromadí teplý a vlhký vzduch, a chránit ho proti průvanu – například pomocí klapky, kterou lze regulovat.
Základní pravidlo zní: na každých deset slepic by měl mít kurník trvalou výměnu vzduchu, která v zimě odpovídá přibližně pěti až deseti procentům objemu místnosti za hodinu. Nejjednodušší způsob, jak toho dosáhnout bez otevírání dveří, je vytvořit dva otvory – jeden nízko u podlahy na návětrné straně a druhý vysoko pod stropem na straně opačné. Studený vzduch pak vstupuje dole, ohřívá se, stoupá a odvádí vlhkost ven. Otvory by měly být malé, ideálně kolem pěti centimetrů v průměru, a opatřené posuvnou klapkou, kterou lze regulovat podle venkovní teploty.
Stavba kurníku začíná u výběru materiálu. Dřevo, OSB desky, překližka nebo třeba cementotřískové desky – každý materiál má jiné vlastnosti, které se projeví až v praxi. Než sáhnete po první prkně, promyslete si, co od kurníku čekáte: jak dlouho má vydržet, jak často ho budete čistit a jaké počasí u vás panuje. Nejlevnější varianta může být paradoxně nejdražší, pokud za pár let začne hnít nebo ji prokousnou hlodavci.
Hřady a hnízda nejsou luxus, ale nutnost. Hřad umístěte nejméně 40 centimetrů nad zemí a počítajte 25 centimetrů na slepici. Hnízda dejte do tmavšího rohu, oddělená od hřadů, ideálně jedno na tři slepice. Rozměry klasického hnízda: 30 x 30 x 30 centimetrů. Střechu hnízd sklopte v mírném sklonu, aby na ní slepice neseděly – jinak je znečistí trusem. Dno vystelte pilinami a měňte je jednou za týden. Pokud hnízda nejsou tmavá a tichá, slepice začnou snášet vejce do rohů pod křovím.
If you have almost any concerns relating to where and also how you can employ pokračovat ve čtení, you are able to e-mail us at our own internet site.