Dalším problémem je přeceňování vlastních schopností. Mapa a buzola nejsou kouzlo, potřebujete trénink. Než vyrazíte na delší túru, zkuste si krátkou vycházku v místě, které dobře znáte. Naučte se odhadovat vzdálenosti podle času chůze – v průměrném terénu ujdete asi 4 kilometry za hodinu, ale s převýšením to může být polovina. Počítejte s tím, že v hustém lese nebo v mlze se orientace výrazně ztíží. Buzola vám sice ukáže směr, ale ne to, jestli před vámi není skála nebo bažina. Proto vždy kombinujte azimut s čtením terénu a nezapomínejte na výškové rozdíly.
Co konkrétně přidat, aby lékárnička nezklamala Kromě léků vsaďte na materiál pro ošetření puchýřů a podvrtnutí. Delší pochod bez správného ošetření může skončit i infekcí. Přibalte sterilní jehlu na propíchnutí puchýře, dezinfekci bez alkoholu (který štípe a zpomaluje hojení), a hlavně více vrstev náplastí na puchýře – ne jen jednu sadu. Na podvrtnutí kotníku, které je na nerovném terénu časté, pomůže elastické obinadlo a malý chladicí gel nebo sáček se studenou vodou, pokud není k dispozici led.
Častou chybou je, že lidé při chůzi neustále koukají na buzolu a snaží se udržet přesný směr. To je zbytečné a unavující. Místo toho si zvolte v dálce nějaký výrazný bod – strom, skálu, konec paseky – a jděte k němu. Jakmile ho dosáhnete, znovu zkontrolujte azimut a vyberte další bod. Tím se vyhnete tomu, že budete kličkovat kvůli nerovnostem terénu. Stejně důležité je při každé zastávce zkontrolovat, kde vlastně jste. Porovnejte, co vidíte kolem sebe, s tím, co je na mapě – křivky vrstevnic, potok, cestu. Pokud se neshodují, vraťte se na poslední jistý bod a začněte znovu.
Když se řekne orientace v terénu, většina lidí sáhne po mobilu. Jenže baterie se vybije, signál zmizí a najednou stojíte uprostřed lesa s mapou, která vypadá jako abstraktní obraz. Buzola a papírová mapa přitom fungují vždycky, pokud víte, jak na ně. Základní pravidlo zní: mapa se musí nejdřív zorientovat podle severu. To znamená otočit ji tak, aby její horní okraj směřoval ke skutečnému severu. Teprve pak odpovídá terénu a vy můžete začít číst.
První krok: srovnejte sever mapy se severem buzoly Položte buzolu na mapu a otočte jí, dokud střelka neukazuje na sever podle rysky na pouzdře. Důležité je přitom ignorovat magnetickou odchylku, pokud nemáte mapu s aktuálním údajem o deklinaci. Většina turistických map ji už započítává, ale pokud pracujete se staršími výtisky, může být rozdíl až několik stupňů. Pro běžnou chůzi to nevadí, ale pro přesnou navigaci na delší vzdálenost ano. Než vyrazíte, zkontrolujte si, jestli mapa není potištěná tak, že sever není v horní části listu – některé výřezy to mají jinak.
Jak využít přírodní i civilizační znaky pro zpřesnění polohy Využívejte k orientaci i civilizační prvky, které nejsou v mapě vždy zaneseny. Elektrické vedení, ploty, lesní cesty, kamenné snosy – to vše může sloužit jako vodítko. Naučte se rozlišovat, které stopy jsou trvalé (skalní hrany, potoky) a které se mění (pěšiny, seče). Trvalé prvky jsou pro orientaci spolehlivější. Pokud narazíte na rozcestí cest bez značek, zkuste odhadnout, která z nich je starší a více používaná – často vede k lidskému obydlí nebo k vodnímu zdroji.
Klíčové je naplánovat trasu s rezervou. Nechte si vždy alespoň dvě hodiny denního světla na to, abyste dorazili do cíle. Typická chyba je podcenit převýšení – v horách platí, že za hodinu ujdete asi 3–4 kilometry po rovině, ale jen 300–400 výškových metrů. Do plánu započítejte i pauzy na jídlo, focení a případné zdržení. Pokud jdete s dětmi nebo s někým méně zkušeným, ubírejte kilometráž na polovinu.
Mezi časté chyby patří přebírání výbavy. Zkušení turisté říkají, že batoh se plní sám, ale ve skutečnosti stačí polovina toho, co si naplánujete. Vynechejte rezervní oblečení na každý den, těžké knihy nebo více než jeden pár bot. Místo toho si vezměte malý polštářek nebo špunty do uší, pokud spíte v chatě. Vždy si před odchodem zkontrolujte předpověď počasí, a pokud hlásí bouřky, přesuňte túru na jiný termín.
Když mapa nestačí, začněte měřit Základním nástrojem za snížené viditelnosti se stává kompas a krokování vzdálenosti. Než vyrazíte, určete si azimut k dalšímu orientačnímu bodu, a to i k tomu, který je jinak samozřejmý. Pak se pohybujte striktně podle kompasu, ne podle dojmu. Každých padesát kroků se zastavte, zkontrolujte směr a pokračujte. Častou chybou je spoléhat se na „přibližný směr” – i desetistupňová odchylka vás po kilometru posune o sto sedmdesát metrů stranou. Pokud nemáte kompas, využijte přirozené vodítka: směr větru, který fouká většinou ze stejné strany, nebo strukturu sněhových závějí, které se tvoří na návětrné straně.
If you enjoyed this write-up and you would certainly like to obtain additional information pertaining to King-bookmark.stream kindly go to our web-site.