Častou chybou je trestat štěně, když konečně přijde po delší době. Pokud přiběhne po pěti minutách a vy ho vynadáte, naučí se, že přivolání je signál pro nepříjemnost. Příště už nepřiběhne vůbec. Proto vždy, když pes přijde, byť se zpožděním, ho odměňte a pusťte si ho hrát. Tím mu ukážete, že přivolání neznamená konec zábavy, ale že vás poslouchat se vyplácí.
Základní chybou je začít trénovat přivolání až ve chvíli, kdy je štěně už rozptýlené. Pokud pes běží za jiným psem a vy začnete volat, učí se, že přivolání znamená konec zábavy. Mnohem účinnější je pracovat s takzvaným předvídáním. Než štěně vůbec zareaguje na druhého psa, zavolejte ho k sobě a odmněte ho pamlskem nebo hrou. Tím vytvoříte asociaci, že přivolání předchází zajímavé situaci, ne že ji ukončuje.
Základem nápravy je postupná desenzibilizace na vaše odchody. Začněte tím, že budete dělat běžné úkony – oblékání, sbalení tašky, zvednutí klíčů – ale neodejdete. Tím psa naučíte, že tyto podněty neznamenají vždy odchod. Poté trénujte krátké odchody, třeba jen na minutu, a postupně intervaly prodlužujte. Důležité je, abyste se vraceli vždy v momentě, kdy je pes klidný, a nevěnovali mu při návratu žádnou euforickou pozornost.
Agrese u koček není nikdy bezdůvodná, i když se tak na první pohled může jevit. Kočka neútočí ze zlosti nebo pomstychtivosti, ale vždy jde o reakci na konkrétní podnět. Nejčastější příčiny najdete ve třech oblastech: zdravotní problém, stres z prostředí nebo nesprávně vedená komunikace ze strany člověka. Než začnete cvičit nebo trestat, vylučte zdravotní příčiny – bolest zubů, kloubů, problémy s trávením nebo hormonální změny dokážou změnit i mírnou kočku v agresora. Proto první krok vždy vede k veterináři, ne k výchovným metodám.
Při výběru se zaměřte na tři technické parametry: šířku popruhu (u větších psů volte alespoň 2,5 cm, aby netlačil), kvalitu karabiny (raději kovovou než plastovou) a umístění úchytu – přední úchyt by měl být na hrudi, ne na boku, jinak se pes snadno vykroutí. Důležitý je také materiál – neopren nebo měkká podšívka zabrání odření, ale pozor na příliš polstrované postroje, které mohou psa v létě přehřívat. U halti vždy zkontrolujte, zda se popruh nedostává do kontaktu s očima a zda má pes dostatek prostoru k otevření tlamy.
Pokud agrese přetrvává i po třech až čtyřech týdnech systematické práce, vyhledejte pomoc veterinárního behavioristy. Ten může doporučit feromonové difuzéry (např. s obsahem kočičího feromonu F3), které snižují stres, nebo případně dočasnou medikaci. Nečekejte, až se situace vyhrotí – včasná návštěva odborníka ušetří vás i kočku od zbytečného trápení. Pamatujte, že agrese u koček je řešitelná, ale vyžaduje trpělivost, pochopení a změnu přístupu. Kočka vám ukáže, co potřebuje – stačí jen naslouchat a přestat její signály ignorovat.
Když se řekne správná výživa štěňat, většina chovatelů začne řešit bílkoviny nebo tuky. Vápník je ale neméně důležitý, a to hlavně u rychle rostoucích plemen. Nedostatek vápníku se neprojeví hned, ale může vést k deformacím kostí, křivici nebo problémům s klouby. Naopak jeho nadbytek je stejně nebezpečný. Jak poznat, že má štěně vápníku dost, a hlavně v té správné formě?
Pokud pes tahá i po třech týdnech pravidelného tréninku, navštivte zkušeného trenéra. Někdy je tahání zakořeněné hluboko a vyžaduje individuální přístup. Pamatujte, že vodítko proti tahání je pouze pomůcka – nejdůležitější je konzistentní výcvik a trpělivost. Se správnou technikou a kvalitní pomůckou se procházky stanou radostí pro vás i vašeho psa.
Nejspolehlivější způsob, jak zjistit, zda je vápníku dost, je nechat si udělat krevní test. Veterinář odebere vzorek a zjistí hodnoty vápníku, fosforu a alkalické fosfatázy (ALP). Orientačně lze hodnotit i rentgenové snímky, které ukážou hustotu kostí a stav růstových plotének. Toto vyšetření je vhodné zejména u rizikových plemen (německá doga, bernardýn, rotvajler) a u štěňat, která mají jakékoli pohybové problémy. Nečekejte, až se kulhání zhorší – prevence je vždy levnější a účinnější než řešení už vzniklých deformací.
V neposlední řadě zvažte environmentální obohacení. Kočka, která má dostatek pohybu a duševní stimulace, má méně důvodů k agresi. Denně jí věnujte alespoň 15–20 minut aktivní hře s lovením (např. rybářský prut s peřím), a to nejlépe před krmením. To simuluje přirozený lov a uvolňuje napětí. Zároveň omezte podněty, které agresi spouštějí, jako jsou pohledy z okna na jiné kočky. Zastíněte spodní část okna nebo umístěte před něj vysokou rostlinu. Ujistěte se, že kočka má přístup k čisté vodě a pravidelně vybírejte záchod – někdy je agrese jen projevem frustrace ze špatných hygienických podmínek.
If you have any queries regarding exactly where and how to use tento článek, you can speak to us at the webpage.