Jednou z nejčastějších chyb je podložka, která je sice nehořlavá, ale je příliš tenká. Pokud je plechová deska tenčí než 2 milimetry, může se prohnout a přenášet teplo na podlahu. Další chybou je pokládání podložky až po instalaci kamen. Při manipulaci s kamny můžete podložku poškrábat nebo prasknout, a teprve poté zjistit, že už nesplňuje svoji funkci. Správný postup je položit podložku na předem připravené místo a teprve potom na ni kamna postavit.
Dalším faktorem je způsob přikládání a přívod vzduchu. Když přiložíte vlhké dřevo a hned zavřete primární přívod vzduchu, vznikne ideální prostředí pro tvorbu sazí. Nechte po každém přiložení kamna pět až deset minut běžet na plný výkon, aby se dřevo rozhořelo a teplota v topeništi rychle stoupla. Tím se spálí i uvolněné dehtové látky dřív, než stačí zkondenzovat na skle. Stejně důležité je čistit sklo pravidelně – ne až když je černé, ale už při prvním zákalu.
Máte-li pocit, že děláte vše správně, a přesto se vám sklo stále mastí a černá, zkontrolujte tah komína. Slabý tah způsobuje, že spaliny zůstávají v topeništi déle a mají čas se usazovat. Nechte si komín zkontrolovat kominíkem a případně ho vyčistit. Někdy pomůže i zvýšení výšky komínové roury nebo instalace regulátoru tahu. V neposlední řadě se podívejte na těsnění dvířek – pokud je opotřebované, vniká do spalovací komory studený vzduch, který sklo ochlazuje a podporuje kondenzaci.
Při výběru podložky se nejprve zaměřte na materiál. Nejčastěji se používají ocelové plechy, sklo, kámen, keramické desky nebo speciální cementové desky. Ocel je odolná a snadno se udržuje, ale časem může zkorodovat, pokud je vystavena vlhkosti. Sklo je elegantní, ale musí být tvrzené a musí mít dostatečnou tloušťku, aby prasklo při náhlém zahřátí. Kámen a keramika mají dobrou tepelnou akumulaci, ale jsou těžké a vyžadují pevnou podlahu, jinak hrozí prasknutí vlivem tlaku. Cementové desky jsou kompromisem mezi hmotností a tepelnou odolností, ale nesmí přijít do styku s vodou.
Typická chyba je sypat na oheň hromadu drobných pilin nebo hoblin. Ty shoří najednou a rychle, ale nevyprodukují dostatek žhavých uhlíků. Místo toho použijte třísky dlouhé alespoň dvacet centimetrů a široké jako dva prsty. Čím větší plocha třísky, tím lépe přenáší teplo na sousední dřevo. Pokud třísky začnou prskat, jsou příliš vlhké – potřebujete suché, které při lámání vydávají čistý lusk.
Když se řekne tvrdé dřevo, většina si představí buk nebo dub. Jenže samotný druh stromu nestačí. Klíčové je, kdy a jak dřevo pokácíte, jak ho naštípete a hlavně – jak dlouho a kde ho necháte vyschnout. Čerstvě pokácený buk má vlhkost přes padesát procent. Takovým palivem kamna jen stěží zaženou zimu. Výhřevnost totiž přímo souvisí s obsahem vody. Čím vlhčí dřevo, tím více energie se spotřebuje na odpaření vody, a do místnosti se dostane jen zlomek tepla.
Pozor si dejte na čerstvě naštípané dřevo, které se tváří suché. Někdo ho může nabízet s tmavšími prasklinami, které vypadají jako dlouholeté. Trik spočívá v tom, že dřevo bylo uměle dosušováno nebo leželo na slunci jen pár týdnů. Takové praskliny jsou mělké, vláknité a při stlačení prstem se drolí. Naproti tomu skutečně suché dřevo má praskliny čisté, s ostrými okraji, bez vlhkosti v nich. Pokud si nejste jistí, odlomte malý kousek z kraje. Suché dřevo se láme s třeskotem, mokré se ohýbá a drolí.
Železná kamna sálají velké množství tepla, ale sáláním ohřívají také podlahu v okolí. Pokud podložka není správně zvolená nebo položená, může dojít k poškození podlahy, v horším případě i k požáru. Základním pravidlem je, že podložka musí být nehořlavá a musí mít takovou plochu, aby přesahovala obrys kamen minimálně o 30 centimetrů na každou stranu. U kamen s předním sklem se přesah směrem dopředu zvětšuje, protože sálání je tam nejsilnější.
Pokládka podložky a nejčastější chyby Samotná pokládka začíná přípravou podlahy. Podložka musí ležet na stabilní, vodorovné ploše, jinak se může prohnout a prasknout. Pokud je podlaha dřevěná, podložku položte na dlaždice nebo na vrstvu sádrokartonu typu A1. Vyhněte se pokládání podložky přímo na koberec, byť na krátkou dobu. Mezi podložkou a stěnou nechte mezeru minimálně 5 centimetrů, aby mohl proudit vzduch. Spáry mezi jednotlivými díly podložky musí být těsné, jinak se pod ní může dostat žhavý popel.
Při samotném topení dejte pozor na to, co do kamen dáváte. Tvrdé dřevo je vhodné na delší hoření, ale nemá smysl ho pálit v létě na ohřev vody. Do kamen patří jen suché kusy, které se vejdou do topeniště bez násilí. Před samotným rozděláním ohně si připravte třísky z měkkého dřeva a podpalovač. Rozdělejte oheň shora, tedy na podpal položíte menší polena a na ně větší. Tento postup zajišťuje postupnější hoření a méně kouře.
If you cherished this posting and you would like to receive extra info with regards to discuss kindly stop by our web page.