Nezapomeňte, že rozvržení oken do dvora se nikdy nedá hodnotit izolovaně. Všímejte si, jak okna navazují na arkády nebo pavlače. Pokud je dvůr obklopený ochozem s pilíři, pak okna v patře nad arkádami bývají menší a blíže u sebe. To je typický renesanční rys – přízemní arkády sloužily obchodním a reprezentačním účelům, takže okna nad nimi byla umístěna kvůli symetrii s pilíři. Pokud najdete dvůr, kde okna nekorespondují s arkádami, stavba téměř jistě prošla pozdější přestavbou. Vyvarujte se proto rychlého úsudku a vždy si prohlédněte celý dvůr z více úhlů.
Typickou chybou bývá zaměřit se jen na přízemí. Přitom nejstarší vrstvy se ukrývají ve výškách – nad novějšími přístavbami se často dochovaly původní renesanční štíty, barokní lunetové římsy nebo gotické portálky, které byly při pozdějších úpravách zazděny. Vezměte si s sebou dalekohled nebo foťák s delším ohniskem a prohlédněte si fasády nad úrovní prvního patra. Naleznete tak detaily, které z ulice nejsou vidět, a pochopíte, jak se dům postupně měnil.
Než se pustíte do průzkumu, domluvte si případně schůzku s domovníkem nebo správcem. Nejenže vám ukáže zajímavosti, které nejsou běžně vidět, ale také vám ušetří nepříjemnosti. V některých dvorech se totiž nacházejí soukromé zahrady nebo ateliéry, kde si lidé nepřejí být rušeni. Požádejte o svolení a nabídněte, že si prohlédnete jen to, co je z chodníku vidět – tím získáte důvěru a možná se dozvíte i místní pověsti.
Častou chybou při určování stáří je spoléhat se na velikost oken. Renesanční okna do dvora bývají menší než ta do ulice, ale jejich rozměry se v rámci jednoho patra nemění. Pokud narazíte na okno, které je výrazně širší nebo vyšší než sousední, pravděpodobně jde o pozdější zásah – třeba z baroka nebo z 19. století. Všímejte si také parapetů: renesanční parapety jsou kamenné a mírně skloněné, aby z nich stékala dešťová voda. Pokud jsou parapety železné nebo betonové, jedná se o novodobou náhradu, která ale nemusí znamenat, že stavba není renesanční.
Procházka po pražských mostech není jen přesunem z jednoho břehu na druhý. Je to procházka historií, která začíná u románského Juditina mostu, jehož zbytky dodnes spatříte v podzemí Klárova a na pilířích u Karlova mostu. Při svém putování od tohoto prvního kamenného mostu k mostu Legií, který spojuje Národní třídu se Střeleckým ostrovem, si všímejte nejen panoramatu, ale i konstrukčních detailů. Každý most má vlastní příběh, vlastní chyby a vlastní řešení, která stojí za to znát dřív, než se na něj vydáte pěšky, na kole nebo autem.
Při objevování Košíř se vyplatí nepodlehnout dojmu, že je to jen sterilní předměstí. Právě díky své dlouhé historii tu najdete nečekaná zákoutí, jako jsou malé parky, které bývaly soukromými zahradami, nebo hospody, které fungují v budovách starých několik staletí. Chcete-li pochopit, jak se čtvrť proměňovala, projděte si ji od severního okraje u Klamovky směrem k jihu k motolskému potoku. Na této trase uvidíte od vilových domů z počátku 20. století přes socialistickou zástavbu až po moderní kancelářské komplexy. Nezapomeňte sledovat informační tabule umístěné u některých památek – najdete na nich stručný byt v panelákuýklad o konkrétních budovách, ale pozor, ne všechny jsou aktuální, proto si informace raději ověřte v literatuře o pražských čtvrtích.
Košíře dnes působí jako poklidná vilová čtvrť na okraji pražského centra, ale její ulice skrývají víc vrstev, než by se na první pohled zdálo. Když se sem vydáte na procházku, všimnete si, že se tu mísí staré usedlosti, činžovní domy z přelomu století i moderní administrativní budovy. Pro pochopení současné podoby čtvrti je užitečné vědět, že Košíře byly původně středověkou zemědělskou vsí, která se k Praze připojovala postupně a živelně. Tato minulost ovlivňuje nejen rozložení ulic, ale i to, kde dnes najdete zeleň, kde dopravní tepny a proč jsou některá místa tak nelogicky členitá.
Když se řekne mystická Praha, většina lidí si představí Karlův most, orloj nebo alchymistické dílny. Málokdo ale ví, že jedno z nejtemnějších míst se nachází na Karlově náměstí – Faustův dům. A ještě méně lidí ví, že s ním souvisí ďáblova bible, obří rukopis plný iluminací, který má podle pověsti napsat sám Lucifer. Tento článek vám ukáže, jak si prohlídku těchto míst užít bez zklamání a jak se vyhnout nejčastějším mýtům.
S ďáblovou biblí je to složitější. Tento obří kodex, měřící téměř metr na výšku, je uložen ve Švédsku, konkrétně v Královské knihovně ve Stockholmu. V Praze je k vidění pouze vzácná kopie, a to v Národní knihovně v . Pokud chcete vidět originál, musíte cestovat do Švédska – je to časté nedorozumění, že kniha je v Praze. Doporučuji si předem ověřit, zda je vystavená kopie právě k vidění, protože expozice se obměňují. Typická chyba turistů je spoléhat na to, že ji uvidí vždy – bez kontroly otevírací doby můžete odejít s prázdnou.
If you have any kind of concerns regarding where and the best ways to use odkaz zde, you can call us at our site.