Základem je vlhkost. Čerstvě pokácené dřevo má klidně přes padesát procent vody a do kamen nepatří – místo tepla vytvoří páru, dehet a usazeniny v komíně. Ideální je dřevo s vlhkostí do dvaceti procent. To poznáte podle hmotnosti (suché je výrazně lehčí), podle prasklin na čele polena a podle zvuku: dvě suchá polena o sebe udeří čistým, kovovým tónem, vlhká zní tlumeně. Pokud si nejste jistí, pořiďte si vlhkoměr – malý přístroj s dvěma hroty, který měření zvládne za pár sekund.
Když už vlhké dřevo do kamen přiložíte, nesnažte se to „dohnat” intenzivnějším tahem nebo větším množstvím vzduchu. To jen zvýší teplotu hoření, ale nevyřeší problém s kondenzací dehtu. Mnohem lepší je přikládat menší dávky suchého dřeva a udržovat v ohništi stálou teplotu. Studená kamna – třeba po delší pauze mezi přikládáním – jsou pro tvorbu sazí na skle nejrizikovější. Pokud je venku chladno a kamna vychladnou, nechte je nejprve roztopit novinami a suchými třískami, a teprve poté přidejte polena. Tím se sklo rychle prohřeje a usazeniny se nestihnou zachytit.
Žáruvzdorná barva na kamna není obyčejný nátěr. Její životnost nezávisí jen na kvalitě výrobku, ale především na přípravě povrchu a dodržení technologie. Pokud barvu nanesete na mastný, vlhký nebo nesprávně očištěný podklad, začne se loupat už po první topné sezóně. Přitom stačí dodržet několik zásad, které zajistí, že nátěr vydrží dlouhá léta a kamna budou vypadat stále jako nová.
Dalším omylem je spoléhat na to, že v kamnech „se to spálí”. Když dáte do kamen vlhké dřevo, nejen že máte málo tepla, ale hlavně vzniká velké množství spalin, které se usazují v komíně. Tím se zvyšuje riziko požáru komína a znečišťuje se okolí. Navíc se zvyšuje spotřeba – na stejné teplo musíte spálit skoro dvojnásobek dřeva. To se projeví nejen na peněžence, ale i na čase, který strávíte přikládáním.
Oprava prasklin a výměna poškozených dílů Na drobné praskliny do šířky asi dvou milimetrů použijte šamotovou maltu nebo tmel určený přímo pro opravy kamen. Nanášejte ji špachtlí a vtlačte hluboko do spáry, ne jen po povrchu. Po zaschnutí maltu přebruste do roviny. Pokud je prasklina širší nebo se šamotová deska drolí a odpadává, neobejdete se bez výměny celého kusu. Zde si dejte pozor na rozměry. Desky se řežou na míru a každý špatně vedený řez může oslabit materiál. Mějte proto po ruce brusku s diamantovým kotoučem a postupujte pomalu.
Jak nanášet barvu, aby nevznikaly pruhy a bubliny Barvu před použitím důkladně promíchejte, ale ne třepat, aby nevznikly vzduchové bubliny. Nanášejte ji v tenkých vrstvách, ideálně válečkem s krátkým vlasem nebo štětcem z přírodních štětin. První vrstva by měla být opravdu tenká – spíše jen „základ”. Po zaschnutí podle údajů na obalu naneste druhou vrstvu, případně i třetí. Každá vrstva musí před dalšími krokem zcela vytvrdnout, jinak se barva stáhne a popraská.
Pokud chcete z tvrdého dřeva vytěžit maximum, osvojte si systém „horního hoření”. Místo aby se oheň šířil od spodní vrstvy, zapalte dřevo u horní části štosu. Plamen pak postupně prohořívá směrem dolů, plyny mají delší cestu a stihnou shořet při vyšší teplotě. Výsledkem je méně kouře, více tepla a čistší sklo. Tento způsob vyžaduje jiné uspořádání dřeva v topeništi (křížem, s mezerami), ale jakmile si na něj zvyknete, už nebudete chtít topit jinak.
Typickou chybou je přikládání až po úplném vyhoření předchozí dávky. Tím klesne teplota v topeništi, akumulační hmota začne chladnout a vy ji znovu ohříváte. Lepší je přikládat v okamžiku, kdy je vrstva žhavého uhlí stále silná. Teplota pak neklesne pod úroveň potřebnou pro efektivní akumulaci. Dbejte také na to, aby dřevo bylo suché, s vlhkostí do dvaceti procent. Vlhké palivo snižuje výhřevnost a vytváří dehet, který se usazuje v komíně i na kamnech.
Po vytvrdnutí nátěr běžně vydrží několik topných sezón, pokud povrch nečistíte agresivními prostředky. Používejte jen měkký vlhký hadr a vyhněte se abrazivním čisticím pastám. Při správné péči a dodržení postupu se barva nebude loupat ani praskat a kamna si zachovají svůj vzhled i technické vlastnosti. Pokud se přesto po čase objeví oděrky, stačí postižené místo jemně obrousit a přetřít novou tenkou vrstvou – nátěr tak slouží jako dlouhodobá ochrana i vizuální vylepšení.
Jak poznat, že dřevo je příliš mokré, a co s tím dělat Nejspolehlivější způsob, jak vlhkost zjistit, je měření vlhkoměrem. Pokud ho nemáte, použijte jednoduchý test: poklepejte na dva kusy dřeva proti sobě – suché dřevo vydává jasný, zvonivý zvuk, zatímco vlhké zní tlumeně a dutě. Dalším vodítkem je hmotnost: čerstvě pokácený kmen je výrazně těžší než stejně velký kus po roce sušení. Pokud máte možnost, kupujte dřevo s ročním předstihem a skladujte ho na suchém, větraném místě pod střechou, ideálně ve formě štípaných polen, která se prosušují rychleji než celé kmeny.
Here is more information about úložné prostory v MaléM Bytě check out our webpage.